Prolog

16.10.2016 14:47

 

A/N: Vím, že nemám čas. Vím, že mám rozepsanou Macechu. Nicméně druhou sérii jsem chtěla udělat stůj co stůj.

 

Siger miloval svou manželku. Byla plná života, vášnivá a neuvěřitelně chytrá. Kromě toho mu dala tři výjimečné chlapce, kteří byli dost odlišní od svých vrstevníků, ale on je nadevše miloval.

Nicméně když jednoho listopadového rána vešel do obývacího pokoje, málem na místě dostal infarkt. Jeho nádherná manželka seděla na pohovce a před ní na malém stolku ležely čtyři obálky.

,,Drahá, není to doufám to, co si myslím, že to je?” zeptal se s obavami.

Meghan se na něj sladce usmála.

,,Nevím, co si myslíš, že to je,” odpověděla. ,,Nicméně jsou to pozvánky pro naše chlapce. Minulý rok jsme prožili tak krásné Vánoce, byla by škoda si je nezopakovat.”

,,Krásné? Byla to jedna velká katastrofa!” protestoval Siger.

,,Ale všichni jste se poučili. Tento rok opravdu doufám v klidné Vánoce, drahý, a doufám, že mi jich pomůžeš dosáhnout.”

Meghan vstala z pohovky a pomalými kroky se přesunula ke svému manželovi. Pohladila ho po tváři a prstem se lehce dotkla koutku jeho úst.

,,Tyto Vánoce mě nezklam, nebo to tentokrát nebude tvůj knírek, co oholím,” mrkla na něj a odešla do kuchyně.

Siger zůstal stát s očima upřenýma na čtyři nevinné obálky, než si zoufale pročísl vlasy.

,,No doprdele.”