Rány

Věnováno: Izzie

To, co Sherlockovi zbylo z jeho mise zničit Moriartyho síť, byly jizvy a noční můry. První týden po návratu do Londýna ho pronásledovaly sny, ve kterých figuroval jeho John. Mrtvý. Sherlock se večer budil vystrašený a se slzami v očích. Díky bohu měl vedle sebe živého Johna, který ho uklidňoval.

John byl na něj zpočátku naštvaný, ale když viděl, jak je sám Sherlock zlomený a s jakými démony se potýká, nemohl ho poslat pryč. Zvlášť když mu Sherlock řekl o všem, co zažil.

Sherlock byl zlomený stejně jako on, nemohl ho odmítnout. Jedinou šanci na jejich záchranu byl ten druhý.

…

Sherlock ležel na posteli přikrytý tenkou pokrývkou. Spal pro jednou klidným spánkem. John ležel vedle něj a hladil ho po odhalených zádech, které byly pokryty jizvami. Johnovi to trhalo srdce. Jak mohl být na něj naštvaný, když věděl, čím vším si musel Sherlock projít.

Dnes to bylo poprvé, co se od Sherlockova návratu milovali. Sherlock okamžitě usnul a John byl rád, že zatím spal klidně a bez hnutí. Dokonce ho ani nevzbudily Johnovy jemné dotyky.

Sherlock vypadal jako padlý anděl, nádherný, ale zraněný. John doufal, že čas zahojí jejich rány.

Sherlock se najednou lehce pohnul, ale spal dál.

John se sklonil a políbil ho na rameno a pak na každou jizvu, které jeho rty našly.

,,Klidně spi, ochráním tě, slibuji,” zašeptal a objal ho kolem pasu.

Sherlock v jeho pažích klidně spal a John ho již brzy následoval.