Jsem v sedmém nebi, nádhera :)
Relax
A/N: Omlouvám se, pokud bude povídka stát za houby, na seriál jsem se začala teprve dívat.
Se sklenkou vína v jedné ruce a s knihou v té druhé mohl Aziraphale konečně odpočívat.
Kdyby ho někdo viděl z dálky, nepomyslel by si, že je na tom cokoli zvláštního. Dokud by nepohlédl na jeho krk.
Kolem Aziraphalova krku byl omotaný černý had, který celou dobu nehybně ležel. Spokojeně ležel a užíval si teplo, které vycházelo z Aziraphalova těla. Užívali si vzájemnou blízkost a had se čas od času lehce stáhnul, aby andělovi připomněl, že je stále s ním.
Minuty ubíhaly, Aziraphale otáčel stránky, až nakonec knihu dočetl. Jemně ji položil na stolek vedle něj a začal se plně věnovat Crowleymu.
Něžně ho hladil, dokud se z hada nepřeměnil zpět do své lidské podoby. Crowley se spokojeně protáhl a políbil svého andílka na tvář. Užíval si ruměnec, který se objevil na andělově tváři.
,,Jaká byla kniha?” zeptal se, i když ho odpověď moc nezajímala.
,,Skvělá.”
,,Věnuješ mi tedy teď trochu času?” zeptal se a pokynul hlavu směrem k ložnici.
Aziraphale zrudl, ale ani na jeden okamžik se nerozmýšlel.
Vstal a následoval Crowleyho.