Richelieu

Pro ThePavlaBlog :)

Trevillovo srdce praskalo, krvácelo, bylo zničené na kousky. Jeho milovaný kardinál, jeho milovaný Richelieu byl mrtvý. A on tu zůstal sám. Jeho krásný život, který doteď vedl, skončil.

Už žádné noci strávené milováním, už žádné polibky na dobré ráno, na dobrou noc. Tomu bylo konec. Bolelo ho vědomí, že až se zítra probudí, bude to v prázdné chladné posteli a bez Richelieuova lehkého úsměvu, který byl věnovaný pouze jemu a nikomu jinému. Úsměv jeho milence byl ten nejvzácnější poklad, který mu mohl dát. A o ten cenný poklad nyní přišel.

Už nikdy neuslyší to sladké tiché miluju tě, které mu Richelieu šeptal pozdě večer do ucha, když si myslel, že spí.

Všemu bylo konec. Zůstal jen on a jeho krvácející srdce.

Od teď budou jeho sny naplněny vzpomínkami na to, jak je tělo jeho milence ukládáno do rakve. Jak moc je bledé a studené.

Po celou dobu pohřbu stál vzpřímeně a jeho tvář zakrývala veškeré emoce, které požíraly jeho vnitřnosti. Nedovolil si brečet, Richelieu by na něj byl naštvaný. Jakmile se ale dostat zpět do svých komnat - do své postele, kterou tolikrát sdílel s ním – nechal se ovládnout svými emocemi.

Nevěděl, jak dlouho brečel, jediné, co vnímal, byla prázdnota uvnitř něj a začínající bolest hlavy. Byl vyčerpaný a cítil, jak ho jeho tělo táhne do hlubin spánku. Než se tak stalo, mohl by odpřisáhnout, že cítil, jak se něco dotklo.

,,Richelieu,” zašeptal, než konečně usnul.

Průhledná postava v jeho pokoji se jen ušklíbla a znovu ho pohladila po vlasech.

,,Treville, můj drahý.”