Rozlučka (Pro Schnuffelku)

16.05.2016 18:21

 

A/N: Doufám, že jsem splnila zadání dobře. Omlouvám se, jestli Vám připadá Mary moc OOC.

 

Opět seděli naproti sobě a smáli se. Byla to nádherná iluze toho, že všechno je stále při starém. Nic nebylo stejné. Byli opilí a jediný důvod, proč se tady po tak dlouhé době nacházeli v takovémhle rozpoložení byl fakt, že toto byla Johnova rozlučka se svobodou.

Sherlockovi se tento fakt neustále přemisťoval do popředí mysli. Bolela ho myšlenka, že už nic nebude stejné tak jako dřív. Přijde o Johna, naprosto. Je statisticky dokázáno, že všichni se po svatbě mění a až John bude mít s Mary děti, nebude mít čas na nic jiného než na svou rodinu. A Sherlock skončí opět sám.

Snažil se vychutnávat poslední okamžiky s Johnem, než i ten na něj zanevře a je mu opět zůstanou jen jeho rodiče, otravný Mycroft a ještě otravnější Lestrade, který byl za všechna ta léta titulován jako Sherlockův náhradní rodič.

Sherlock věděl, že se na něj žene deprese. Také ale věděl, že má v bytě schovaných tolik drog, aby ho na chvíli zbavily veškerého smutku.

To ale nikdo jiný kromě něj vědět nemusel.

Momentálně hrál s Johnem nějakou stupidní hru s lístečky, které měli přilepené na čele, a moc dobře se u toho bavili. Tedy aspoň John. Sherlock se usmíval jen kvůli Johnovi. Jedině John ho dokázal opravdu rozesmát.

No zpět ke hře. Vyptávali se jeden druhého na stupidní otázky a Sherlock neměl jediné tušení, co se skrývá na jeho papírku. To mu ale nevadilo. Aspoň to prodloužilo jejich společný čas.

John se ale náhle naklonil dopředu a položil jednu svou dlaň na Sherlockovo koleno. Sherlock na chvíli přestal dýchat a pozoroval, co John udělá dál.

Nemusel čekat dlouho. John začal pomalými pohyby hladit jeho koleno a Sherlock se málem začal dusit z nedostatečného obsahu kyslíku v plicích. Naštěstí se hluboce nadechl a pohlédl Johnovi do očí.

John se usmíval a vypadal nadmíru spokojeně. To byl tak opilý? Představoval si snad, že před ním sedí Mary?

John ale nepřestal. Jeho dlaň se přesunula výš a Sherlock se proti své vůli naklonil dopředu.

,,Johne, přestaň,” zaprosil Sherlock. Nechtěl, aby John přestal, ale nechtěl se zranit víc, než bylo potřeba. Navíc věděl, že John by toho do smrti litoval.

,,Opravdu mám přestat? Líbí se ti to.” John svou dlaň přesunul ještě víš a nebezpečně se blížil k Sherlockovu klínu.

,,Nedělej něco, čeho budeš litovat,” zavrtěl Sherlock hlavou.

,,Nikdy bych toho nemohl litovat.”

,,Tak aspoň neubližuj mně.”

John konečně odsunul svou dlaň z Sherlockovy nohy a místo toho si prsty přitáhl Sherlockovu hlavu k sobě.

,,Chci tě, Sherlocku. Potřebuju tě.”

,,Chceš Mary.”

,,Ne. Prosím, Sherlocku, věř mi.”

,,Neubližuj mi víc, než je nutné. Stačí tvá svatba.”

,,Víš, že já bych ti nikdy neublížil. Prosím, věř mi.”

Sherlock si opřel hlavu o opěrku křesla. Nechtěl odmítnout, ale nechtěl se ani poddat. Věděl, že toho bude nakonec litovat. Věděl, že skončí se zlomeným srdcem, ale nedokázal Johna odmítnout.

John vycítil jeho rezignaci a bez dalších řečí si mu sedl na klín. Sherlock se nijak nevzpíral, nechal ho, naopak si ho přitáhl ještě blíž.

Ať se stane to, co se má stát.

John se mu probíral ve vlasech a přitom spokojeně mumlal.

,,Jsou tak krásné a jemné,” řekl nahlas, než své ruce přesunul na Sherlockovu tvář. Naklonil se k němu a políbil ho. Jejich první polibek. Byl jemný, ale oběma z úst páchl alkohol. Ani jednoho ovšem nemohla nepříjemná chuť zastavit.

Jeden polibek vyústil v další a oba už za chvíli připomínali pár puberťáků, kteří se muchlují v křesle.

Probouzela se v nich vášeň a Sherlock moc dobře cítil, jak se veškerá jeho krev (a taky rozum) přesouvá do dolních partií. Stejně dobře cítil, že u Johna probíhá to samé - Johnova erekce ho tlačila do břicha a připomínala mu, co se to vlastně děje.

John začal přirážet pánví, uspokojoval se přirážením proti Sherlockovu tělu. Sherlock se nezmohl na nic jiného, než že sám začal přirážet proti Johnovi.

Hlasitě sténali a snažili se co nejdříve uspokojit. Věděli, že stejně dlouho nevydrží. Jejich domněnky se brzy potvrdili. Vyvrcholili do svých kalhot a unaveně se svalili na křeslo.

John malými polibky obsypával Sherlockovo zpocené čelo.

,,Pojďme do postele,” navrhl.

Sherlock jen přikývl. Stoupli si na své rozviklané nohy a snažili se dostat do Sherlockovi ložnice. Pomalými kroky se jim to nakonec podařili a oni mohli ulehnout do postele.

,,Slib mi, že tu ráno budeš,” zaprosil Sherlock, který si náhle připadal až příliš unavený.

,,Slibuju,” přikývl John a políbil ho na dobrou noc.

…

John se vzbudil s příšernou kocovinou. Třeštila ho hlava a měl takové sucho v krku, že si téměř myslel, že se mu tam odstěhovala Sahara.

Se zamručením otevřel oči a posadil se. Vedle něj ležel Sherlock, který se k němu silně tiskl. John se musel usmát, Sherlock byl neuvěřitelně roztomilý, a pohladil ho po vlasech.

Jakmile tak ale učinil, uslyšel odkašlání. Otočil se a málem mu vypadly oči z důlků. Ve dveřích ložnice stála Mary.

Vyjeveně na ni zíral. Nevypadala naštvaně ani smutně, usmívala se.

,,Mary, co tu děláš?” zeptal se.

,,Volala mi paní Hudsonová, měla o vás strach a poprosila mě, abych vás přišla zkontrolovat.”

..Aha.”

,,Nemusíš se stydět Johne. Je mi jasné, co jste spolu vy dva dělali.”

,,Opravdu?” zeptal se John nejistě.

,,Vím, že ho miluješ, Johne. Miloval jsi ho dřív, než jsi mě potkal. Vidím, jak se na sebe díváte. Vidím, jak moc se potřebujete.”

,,Mary, mrzí mě, že jsem ti nemohl dát, co si zasloužíš.”

,,Ne, Johne, mě mrzí, že jsem neustoupila dřív.”

,,Neobviňuj se. Dneska si odstěhuju věci a zmizím ti z věcí.”

,,Budu ráda, když zůstaneme kamarádi, Johne. Chci vás dva vidět šťastné. No nic, už půjdu. Udělej mu něco dobrého na snídani. Bůh ví, že potřebuje přibrat.”

,,Mary, moc děkuji.”

,,Nemáš zač, tak zatím.”

Mary zamrkala a odešla. John si úlevně povzdechl a podíval se dolů na Sherlocka, který ale měl otevřené oči.

,,Dobré ráno.”

,,Dobré,” přikývl Sherlock. ,,Lituješ toho?”

,,Nikdy, jak bych mohl? Říkal jsem ti to už včera, Sherlocku, neublížím ti. Nevyspal bych se s tebou jen, abych tě druhého dne odkopl.”

,,Jsem za to rád.”

John se usmál a sklonil se, aby ho mohl políbit. Jeden krátký polibek a odtáhl se.

,,Neříkala Mary něco o snídani?” zeptal se nakonec Sherlock a zlomyslně se ušklíbl.

John si povzdechl a protočil oči.

,,Jsi monstrum. Prosím, nikdy se nezměň.”

,,To ani neplánuju, Johne.”

,,Skvěle.”