Smrt: Johnlock

12.11.2017 19:23

 

A/N: Wow, jsem jeden uzlíček radosti, že?

 

Mám-li být upřímná, John Hamish Watson se mi vyhnul tolikrát, až mi přišlo škoda si ho vzít. Naneštěstí to byl obyčejný člověk a tak či tak bych ho jednou dohnala.

Co je opravdu směšné, je fakt, že jsem si nešla pro něj. Ne, šla jsem si pro Sherlocka Holmese, který měl zemřít poté, co na něj vystřelí zločinec.

A skutečně, Holmes pronásledoval tohoto zločince do opuštěné uličky, Watson byl jen kousek za ním. Zločinec se však otočil a nečekaně vystřelil.

Holmes věděl, že nemá kam uhnout. Věděl, že je to jeho konec. Jsme si dokonce jistá, že mě v jednu chvíli i viděl, pokud překvapení v jeho očích něco znamenalo.

Nakonec to ovšem nebylo jeho tělo, kam dopadla kulka.

Watson před něj skočil a schytal ránu určenou pro svého partnera.

,,Johne!” vykřikl Holmes. Z jeho hlasu jsem poznala strach, který o svého partnera měl.  

Watsona a Holmese jsem sledovala pozorovala už několikrát, nemůžu spočítat, kolikrát už utekli mě a hrobařovi z lopaty. Za tu dobu jsem je stihla trochu poznat.

Byli nerozluční a já ještě nikdy neviděla dva lidi, kteří by se milovali tak jako oni. Žili v nebezpečí, ale necítili strach. Naopak. Cítili se díky tomu živí. Já nevěděla, jestli je mám za takovou odvahu obdivovat, nebo je nazývat idioty.

Nicméně když jsem je teď takto viděla, nemohla jsem zůstat bez emocí.

Zločinec mezitím utekl, ale to je v pořádku. Za pět minut jsem s ním měla schůzku o dvě ulice dál, kde by měl skočit do cesty policejnímu autu.

,,Je mi to líto,” řekl Watson a mačkal místo na hrudi, kudy prošla kulka.

Snažil se zastavit krvácení, ale krev proudila dál. Byl to marný boj a on jako doktor to moc dobře věděl.

Holmes zavolal sanitku, mačkal svou rukou Watsonovu, ale na konci dne se měl vrátit domů sám.

Nechtěla jsem to udělat, ale povinnosti byly povinnosti. Watson utíkal až příliš dlouho, nastal jeho čas.

Přiblížila jsem se k němu a lehce se dotkla jeho ruky. Pochopil, ale zavrtěl hlavou. Nechtěl Holmese opustit, chtěl bojovat do poslední chvíle.

Mně se ale ubránit nemohl.

,,Miluju tě, Sherlocku,” vydechl v momentě, kdy jeho duše opustila tělo, kterému tak dlouho patřila.

S jeho duší v kapse jsem se vydala pro duši jeho vraha. Holmes zůstal v uličce plakat nad tělem svého milence, dokud nepřijela sanitka a záchranáři ho doslova neodtrhli od mrtvého těla na zemi.

Křičel, vztekal se, ale to nic změnit nedokázalo. John Hamish Watson byl pryč.

Ale i to bylo v pořádku.

Sherlocka Holmese jsem viděla velmi brzy. Po pohřbu Watsona se nad jeho hrobem zastřelil.

A jejich duše se opět setkaly.