nádherná pocta :´(, to už nikdy neudělají další mini řadu, bez ní to nebude ono
Smutek
Za celou dobu, co Sherlocka znal, ho neviděl tak... zničeného. Sherlock už téměř týden zíral skoro celý den do zdi, ležel na pohovce v pyžamu a nepohl se, dokud se John nevrátil zpátky z práce. I Mycroft se raději vyhýbal jejich bytu.
John to však Sherlockovi nevyčítal, sám byl plný smutku. Jejich milovaná paní Hudsonová byla pryč. Odešla navždy a nechala své chlapce samotné. Pokaždé, když se John vrátil z práce, čekal, že ucítí vůni čerstvě upečených sušenek, nebo uslyší, jak peskuje Sherlocka za nepořádek, který dokázal vytvořit.
Už však téměř týden se nic z toho nestalo a už nikdy se nic takového nestane. John byl plný zármutku, připadal si, jako by přišel o vlastní matku. Sherlock, který ji znal déle, přišel o něco víc. Paní Hudsonová tady pro něj vždy byla, patřila do malé skupinky lidí, které Sherlock důvěřoval.
Až na jejím pohřbu dal Sherlock veškerý svůj smutek najevo. Slzy volné stékaly z jeho očí, jeho pěsti byly pevně sevřené a třásly se. Chtěl někoho udeřit, chtěl naštvaně křičet. Proč musela odejít zrovna ona?
John ho pevně tiskl k sobě a utěšoval ho, jak nejlépe mohl. Protože i když už neměl paní Hudsonovou, měl stále Johna.