Soused (Pro Alexis)

A/N: Snad se bude líbit, stal se mi z toho trochu crack :D Očividně opět nejsem při smyslech a potřebuju léčebnu.

Hannibal Lecter neměl vůbec dobrý den. Prvně na něj někdo vylil kávu, když šel do své kanceláře, a dokonale tak zničil jeho drahý oblek. Ještě měl tu drzost se ani neomluvit. Díky bohu mu z kapsy vypadla peněženka a Hannibal měl veškerý materiál potřebný k dnešnímu večernímu lovu.

Mezi další věci, které ho dnes rozzuřily, patřily: návštěva Franklyna, který opět celou hodinu brečel; návštěva jakéhosi detektiva Crawforda (měl značně blbé připomínky) a nakonec jeho trouba. Ta si udělala prázdniny a odmítala fungovat.

Potřeboval si spravit náladu, a proto usedl ke svému tabletu a rychle hledal na mapách, jak se dostat ke svému dnešnímu cíli. Ne příliš potěšeně zjistil, že cesta trvá přes hodinu. Nicméně teď, když měl všechny informace, nezbývalo nic jiného, než si jít nabrousit nářadí.

Při té příležitosti zjistil, že někde ztratil svůj oblíbený švýcarský nuž. Ksakru.

…

Cesta k domu budoucí oběti proběhla překvapivě v pořádku. Ve Wolf Trap nikdy nebyl a možná to bylo i dobře. Byla to neskutečná díra, kde nic tu nic. Po cestě narazil asi jen na tři domy, což opravdu nebylo mnoho.

Nakonec dojel ke svému cíli. Zaparkoval v bezpečné vzdálenosti a po rychlém vyndání svých nástrojů zamířil dovnitř. Potichu se vplížil do domu a našel toho bastarda sedět u večeře. Jeho břicho na protest zabručelo, ještě nic nedostalo a ten parchant tady spokojeně mlaskal.

Hannibal neměl náladu na hrátky. Přešel za něj a podřízl mu hrdlo. Muž svalil hlavu do vlastního talíře, zatím co všude kolem něj proudila krev. Hannibal se pustil do práce, smetl všechno ze stolu a položil na něj oběť. Rozřízl jeho oblečení a chystal se vyjmout mu orgány, když přišlo na velké překvapení.

,,No, hádám, že jsem ho měl zabít dřív.”

Rychle se otočil. Za ním stál muž s hnědými kudrnatými vlasy a velkýma modrýma očima. Na sobě měl tmavé oblečení a v ruce držel malou zbraň. Ještě chvíli se na něj vyjeveně díval, než promluvil.

,,A vy jste?”

,,Jeho soused. Chtěl jsem se ho zbavit už hodně dlouho, ale jelikož bydlím blízko něj a okolo nás nikdo není, nešlo to. ”

,,A co vás tedy přimělo své rozhodnutí změnit?” zeptal se Hannibal.

,,Otrávil mi psa, pane psychiatře. Otázkou je, co udělal tak hrozného vám?”

,,Polil mě kávou a ani se neomluvil.”

,,To je neštěstí,” protočil muž oči.

,,To je. Nebyl zrovna nejlevnější. Mimochodem, jak víte, že jsem psychiatr?”

,,Psychiatry poznám na první pohled, strávil jsem s nimi téměř celé dětství. A nenechte se rušit, klidně pokračujte.”

Hannibal, stále trochu vykolejený, se pustil do práce, zatím co konverzoval s dalším vrahem.

,,Játra, ledviny a plíce? Nechte mě hádat, kanibal?”

,,Ano.”

,,Jak chutná lidské maso?”

,,Překvapivě dobře. Pokud máte čas, můžeme se přesunout do vašeho domu a uvařit jej?”

,,Večeře? Jak romantické.”

,,Dlužím vám to, sebral jsem vaši oběť.”

Hannibal po vyjmutí orgánu začal tělo aranžovat.

,,Tento styl už jsem někde viděl. Nechte mě hádat, Chesapeakský rozparovač?”

Hannibal přikývnul.

,,No, představoval jsem si vás trochu jinak.”

,,Ano a jak?”

,,Míň vlasů, víc šedin, téměř bez jediného zubu, starší. Jsme rád, že jsem se mýlil.”

,,Nejste obyčejný soused, pracujete s FBI?”

,,Tak trochu. Jsem učitel nováčků, ale jeden z agentů mě rád tahá na místa činu. Půlka FBI si ovšem myslí, že jsem psychopat a vrah, protože dokážu s vrahy empatizovat. Nevím, jestli mi moc pomůže, když se blízko mého domu najde mrtvola.”

,,O té části s vrahem zřejmě nejsou daleko od pravdy. Já můžu říct, že jsme v noci byli spolu.”

,,Vy mě nezabijete? Vím, kdo jste.”

,,A já vím, kdo jste vy.”

Muž se usmál a ležérně se opřel o zeď.

,,Takže dneska se mi dostane, doufejme, chutného lidského menu a ještě u mě přespí psychiatr? Mám to ale štěstí.”

,,Náhodou jsem dobrý kuchař.”

,,Nezajímají mě slova, ale činy.”

Hannibal dokončil poslední detaily, než se otočil ke svému společníkovi a položil své ruce vedle jeho hlavy.

,,Pak vám s radostí můžu oznámit, že jsem muž činů.”

,,V tom případě mi říkejte Wille,” natáhl muž ruku a Hannibal jí potřásl.

,,Já jsem Hannibal a teď pojďme, než se maso zkazí.”

Společně opustili místo činu a vydali se k Hannibalově autu. Will ho navedl ke svému malému domu, který ležel asi kilometr od domu oběti.

Willova kuchyně byla sice malá, ale bylo tu vše, co potřeboval. Will mezitím dal svým psům najíst a napustil jim do misek čerstvou vodu. Když byl hotov, posadil se do kuchyně a pozoroval Hannibala při vaření.

,,Kdo by čekal, že se z vraha vyklube tak dobrý kuchař,” poznamenal.

,,Kdo by čekal, že se z učitele a agenta FBI vyklube vrah?” oplatil mu Hannibal.

Will jen nevinně pokrčil rameny a zvednul se, aby prostřel stůl. Hannibal jídlo naposledy dochutil, než ho nandal na talíře a donesl k malému stolu.

,,Dobrou chuť,” popřál Willovi.

Will se nedočkavě zakousl.

,,Hm, je to vynikající. Jsi stejně dobrý kuchař jako vrah.”

,,To potěší.”

,,Ode mě ano.”

Will rychle dojedl svou porci a počkal, až se nají i Hannibal. Když se tak stalo, zvedl se od stolu a sedl si mu na klín.

,,Říkal jsi něco o přespání?” zašeptal svůdně a pohladil jeho lícní kosti.

,,Vzhledem k důvěrnosti našich zítřejších prohlášení,” reagoval Hannibal a spolu s Willem na svém klíně vstal. ,,Kde je ložnice?”

,,Nahoře, první místnost vpravo.”

,,Skvěle.”

…

Zvláštní agent William Graham ráno připravoval kávu, když se na jeho dveře ozvalo hlasité zaklepání. S povzdechem je šel otevřít. Za nimi ,,nečekaně‘‘ stál Jack Crawford a dva policisté.

,,Wille, kde jsi byl včera v noci?” zeptal se ho okamžitě Jack.

,,Co? Proč se ptáš?” hrál zmateného.

,,Protože jsme dneska ráno našli tělo tvého souseda. Někdo ho v noci zabil, vypadá to na Rozparovače.”

,,A ty si stále myslíš, že Rozparovač jsem já. Můžu tě ujistit, Jacku, že jsem byl celý večer doma,” odpověděl otráveně.

,,Máš někoho, kdo ti to potvrdí?”

Kolem Willova pasu se obmotaly dvě silné paže a natiskly ho na teplou hruď jeho milence.

,,Je tu nějaký důvod, proč máme po ránu doma policii? Doufám, že to není kvůli včerejšímu večeru. Pokud ano, tak je mi to líto, nechali jsme se trochu unést,” pronesl Hannibal a políbil Willa na odhalený krk.

Will se téměř ušklíbnul, když viděl výraz na Jackově tváři.

,,Ne,” odkašlal si a nervózně se podíval na bok. ,,Můžete potvrdit, že jste byli celý večer spolu pane?”

,,Doktor Hannibal Lecter a ano, můžu s naprostou jistotou potvrdit, že jsme byli pořád spolu. Šli jsme spát až ve tři hodiny ráno.”

,,Nadržený kanibale,” pomyslel si Will a přitulil se k němu ještě blíž.

,,Máte ještě nějaké dotazy? Pokud ne, rád bych se vrátil se svým drahým do postele.”

,,Dělejte, jak myslíte. Na shledanou.”

Jack s policisty rychle zmizel a Will za nimi spokojeně zavřel dveře.

,,To byl tvůj nadřízený?” zeptal se Hannibal a Will jen souhlasně přikývl. Nezmohl se na slova, Hannibal mu naprosto vyšukal mozek z hlavy. ,,Chceš snídani, nebo ještě na chvíli postel?”

,,Postel.”

Hannibal se ušklíbnul a okamžitě si ho vyzdvihnul do náruče a zamířil s ním do ložnice.

,,A mimochodem,” dodal Will. ,,Pokud chceš, aby to mezi námi fungovalo, budeš mě muset brát na rande a opečovávat si mě.”

,,Bude mi potěšením,” přikývnul Hannibal, než ho hodil na postel.