Špatný den

Pro Lis Moriarty, která chtěla něco veselejšího. Všem přeji pěkného Valentýna! :)

,,Oh, Armande…Armande!” křičel Treville jako smyslů zbavený.

Kardinál ho držel pevně za boky a prudce pronikal do kapitánova těla.

,,Můj, můj, můj!” šeptal neustále a držel Trevilla, jako by na tom závisel celý jeho život. V hlavě se mu neustále přemítaly události dnešního dne a nutily ho být více a více majetnickým.

…

Richelieu neměl dobrý den. Nejprve se jeho drahá garda setkala v neoficiálním souboji s mušketýry, přesněji řečeno těmi čtyřmi pitomci, kteří vždy museli zachránit situaci. Garda prohrála, a jako by to nestačilo, o tom souboji se dozvěděl Treville. A nebyl nadšený. Vůbec.

Nejenže jeho čest byla opět pošramocena, jeho milenec byl na něj naštvaný a odmítal se s ním bavit. To ovšem nebylo to nejhorší, co se událo. Ještě horší bylo, že Trevilla přijel navštívit jeho dávný kamarád, který se k němu choval více než přátelsky.

Richelieu je skoro celý den sledoval a musel zatínat své prsty, když viděla, jak nějaký idiot pokládá ruku na Trevillovo rameno. Ještě nikdy takto neprahl po cizí smrti.

,,Doufám, že ti ta ruka upadne,” pomyslel si naštvaně, než odešel do svých komnat, kde do sebe kopl pár panáků.

Uložil se do postele a čekal na návrat svého milence, pokud se tedy vrátí. Ani nevěděl jak, ale brzy usnul.

O dvé hodiny později ho probudily teplé rty přitisknuté na ty jeho. Velmi neochotně otevřel oči. Naskytl se mu pohled na svého milence.

,,Ty jsi přišel?” zeptal se rozespale.

,,Samozřejmě, proč bych neměl?”

,,Vypadalo to, že sis užíval až příliš zábavy s tím tvým kamarádem.”

,,Je to opravdu žárlivost, co slyším ve tvém hlase?”

Richelieu si jen odfrkl a přehodil si přikrývku přes hlavu. Treville se začal smát a natáhl se na postel vedle svého milence, který mu nyní spíše připomínal přerostlé dítě.

,,Miluju tě, jen tebe. Je to ode mě dosti šílené, když vezmeme v potaz, jak velký intrikán a idiot dokážeš být. Teď, co kdybys mi připomněl, jak moc mě miluješ ty?”

Richelieu ze sebe v mžiku odkopl peřinu a povalil Trevilla pod sebe, než se přisál na jeho krk jako pijavice.

…

Oba s výkřikem vyvrcholili a svalili se na postel bok po boku.

,,Miluju tě, Armande,” zašeptal Treville.

,,A já tebe, drahý.”