Svatba

A/N: Doteď to bylo až příliš šťastné. Čas na změnu.

,,Vy dva jste co?!” zeptal se Sherlock už potřetí nechápavě.

Věděl, že se něco děje, už když se jeho drahý bratr a jeho drahá polovička objevili hned brzy zrána v Johnově bytě.

,,Jsme zasnoubení. Dnes večer se budeme brát,” zopakoval Mycroft trpělivě.

,,Najednou jste zasnoubení, tři týdny před mým a Johnovým vázáním! Děláš to, abys mě naštval, nebo co?”

,,Sherlocku!” sykl tiše John a pevně ho chytil za ruku. Potřeboval Sherlocka uklidnit.

,,Ne, jen si chci vzít muže, kterého miluju. Měl jsem to udělat už dávno.”

,,A najednou ses rozhodl pro dnešek. Začínáš mě opravdu štvát, Mycrofte!”

Sherlock cítil, jak ho John stiskl ještě silněji, ale nezastavilo ho to. Jeho a Johnův obřad měl být prioritou, ale Mycroft se nyní snažil ukrást veškerou slávu pro svou svatbu.

Čekal, že mu Mycroft začne odporovat, ten ale jen zavrtěl hlavou a zvedl se k odchodu.

,,Sherly,” začal, ale Sherlock na něj okamžitě zavrčel. ,,Sherlocku, svou svatbu nezruším. Dneska se s Gregorym vezmeme, ať se ti to líbí nebo ne. Jen jsem chtěl, abyste nám s Johnem šli za svědky.”

,,Nikam nejdu,” odsekl Sherlock a odvrátil hlavu od něj.

Greg se postavil vedle svého partnera a položil mu ruku na rameno.

,,Pojďme,“ řekl tiše a věnoval Sherlockovi rozzlobený pohled. Společně s Mycroftem odešel pryč.

,,Opravdu odmítáš jít svému bratrovi na svatbu?” zeptal se John téměř nevěřícně.

Sherlock nic neřekl, jen odkráčel pryč do ložnice. John si jen povzdechl a rychle vyběhl pryč z bytu.

,,Mycrofte! Gregu!” zakřičel na ně, když se zrovna chystali nastoupit do auta.

Oba se zarazili v půlce pohybu a překvapeně se na něj otočili.

,,Omlouvám se za Sherlocka, přemluvím ho, aby se mnou večer šel.”

,,Ne, Johne, ale děkuji,” zavrtěl Mycroft hlavou. ,,Chci, aby tam šel dobrovolně ne z donucení. Nicméně děkuju a budu rád, když večer přijdeš.”

,,Přijdu,” přikývl John.

,,Díky, kámo,” poděkoval mu Greg. ,,Mycroft opět pošle auto, v sedm buď připravený.”

,,Budu.”

,,Děkuju, ahoj,” rozloučil se Greg.

,,Mějte se.”

Nastoupili do auta a odjeli. John se mezitím vrátil do bytu, byl zklamaný, ale nehodlal ho přemlouvat. Kdyby přišel z donucení, pro Mycrofta by to bylo horší, než kdyby nepřišel vůbec.

Zaklepal na dveře ložnice a vešel dovnitř. Sherlock ležel na posteli ve své přemýšlecí poloze - oči zavřené a ruce spojené pod bradou.

,,Hodláš se jim omluvit?”

,,Ne.”

,,A svatba?”

,,Nikam nejdu.”

,,Jak chceš,” povzdychl si a odešel z ložnice pryč.

Jen o minutu později mu zazvonil telefon.

,,Watson.”

,,Promiň, Johne, že ruším. Vím, že máš dovolenou, ale dva doktoři dneska nemohli přijít do práce a já nutně potřebuju někoho na směnu.”

,,Budu tam, dej mi dvacet minut.”

,,Díky moc.”

,,Není zač.”

John se vrátil zpět do ložnice a převlékl se. Sherlock ho vůbec nevnímal, byl opět uzavřený ve své hlavě a na nic nereagoval.

,,Jdu do práce,” řekl, i když věděl že ho Sherlock neslyší.

Popadl svou kabelu a odešel z bytu pryč.

…

Mycroftova a Gregova cesta byla napjatá. Mycroft se na Grega skoro nepodíval, snažil se před ním skrýt své oči. Věděl, že Greg by v nich okamžitě našel bolest. A tak mlčeli, dokud Greg opět nepromluvil.

,,Je mi to líto, Mycey,” řekl tiše a chytl svého snoubence za ruku.

Mycroft ale nic neřekl.

Greg přesunul svou ruku na jeho rameno a donutil ho, aby se na něj podíval. Okamžitě ho zasáhla bolest v Mycroftových očích.

,,Oh, lásko.”

Okamžitě si svého snoubence přitáhl blíž k sobě. Mycroft se v jeho objetí začal třepat.

,,Doufal jsem, že to přijme. Chci jen svého bratra na svatbě, je to tak těžké přání?”

,,Není,” zavrtěl Greg hlavou a držel ho co nejblíže u sebe.

Nechal ho, aby se mu vybrečel v objetí. Doufal, že se mu tak uleví.

Moc dobře ale věděl, že pláč nevezme pryč bolest, i když by si to moc přál.

,,Tohle by měl být nejšťastnější den našeho života,” pousmál se Mycroft smutně. ,,Je mi líto, že ho kazím.”

,,Za nic se neomlouvej. Postarám se o to, aby byl dnešek opravdu krásný.”

,,Už jen to, že jsi se mnou, je krásné. Miluju tě, Gregory, už nevím, co bych bez tebe dělal.”

Greg nic neříkal, jen si ho přivinul blíž a políbil ho na tvář. Pohladil ho po zádech a doufal, že se mu podaří jeho slib splnit.

Chtěl vidět úsměv na Mycroftově tváři, ne smutek a už vůbec ne slzy.

,,Vyparádi se na večer, chci, aby dnešek byl nezapomenutelný.”

,,Udělám, co budu moc,” přikývl Mycroft.

Jejich auto zastavilo před Scotland Yardem. Ještě jednou se políbili.

,,Večer, krasavče.”

,,Večer, lásko.”

Greg vystoupil a zamířil do budovy. Potřeboval vyplnit ještě pár spisů, teprve poté se mohl vrátit domů a připravit se na večer.

Už teď se nemohl dočkat, celé jeho tělo pulzovalo energií. Tu ale rušilo vědomí toho, jak se Sherlock zachoval ke svému vlastnímu bratrovi. Tohle byla podpásovka a Mycroft kvůli němu nyní tiše trpěl.

Greg moc dobře věděl, že nezáleželo na tom, co udělá, Mycrofta neudělá naprosto šťastného. Mycroft byl zraněný tam, kde ho žádný lék neuzdraví.

…

John se po dlouhé směně konečně dostal domů. Doufal, že Sherlock změnil názor, že se v něm dokázalo probudit pochopení pro svého bratra. Našel ovšem jen prázdný byt. Sherlock byl pryč.

,,Ty idiote,” zavrtěl John hlavou a začal se oblékat do obleku. Přitom se snažil ignorovat bolest, kterou cítil.

Nikdy nečekal od Sherlocka takové chování, zvlášť ne vůči Mycroftovi. Bylo mu Mycrofta líto, moc dobře viděl, jak se ho dotkla Sherlockova slova. Ničila ho. Grega zase ničila Mycroftova bolest. Oba byli zranění. Sherlock spustil řetězec emocí, ne ale těch dobrých.

John se dooblékl a ještě se lehce upravil, než opět opustil byt. Už na něj čekalo černé auto spolu s Antheou.

,,Takže jsi to jen ty,” povzdechla si.

,,Mrzí mě to.”

,,Kde je Sherlock?”

,,Nemám nejmenší tušení a nechci to ani řešit. Už tak pokazil jejich svatbu.”

,,Mycroft byl tak zklamaný. Takového jsem ho naposledy viděla, když ho opustil Greg. Bože, nejradši bych Sherlocka zabila.”

,,Já taky.”

,,Doufám, že ho pořádně podusíš.”

,,Udělám, co bude potřeba.”

,,Skvěle.”

Zbytek cesty proběhl v tichu.

...

Již brzy dorazili na místo. Společně vešli do budovy a pokračovali až do místnosti, kde se měl obřad konat.

Mycroft už stál před oltářem spolu s úředníkem. Vypadal mnohem lépe než ráno, opět ho ale zasáhlo, když mezi příchozími neviděl svého bratra.

Díky bohu zrovna do místnosti vešel Greg. Vypadal skvěle, dal si na svém vzhledu opravdu záležet. Přeci jen nechtěl, aby mu Mycroft utekl od oltáře.

Jeho snaha se vyplatila. Mycroft na něm mohl oči nechat a aspoň na chvíli nemusel myslet na Sherlocka.

,,Vypadáš nádherně, drahý,” řekl sému snoubenci, když se k němu Greg přiblížil. Něžně ho vzal za ruku a políbil její hřbet.

,,Ty taky, lásko,” mrkl Greg a políbil ho.

,,Můžeme začít?” zeptal se úředník, který se usmíval nad tímto zamilovaným párem.

Oba přikývli a John s Antheou zaujali svá místa jako jejich svědci.

…

Jejich svatba byla o tolik jiná než vázací obřad. Nebylo v ní tolik nervozity, takže si ji v rámci možností užili. Ke konci večera už nebyli Mycroft Holmes a Gregory Lestrade, ale Mycroft a Gregory Lestrade-Holmesovi.

Své ano zpečetili výměnou prstýnků a sladkým polibkem. Mycroft se za celý den poprvé usmál. Greg ho za to láskou zlíbal.

John novomanželům popřál vše nejlepší, než se rozloučil a odešel domů. Byl to dlouhý den a doma ho čekal ještě delší rozhovor se Sherlockem.

…

Spletl se.

Doma ho čekala jen prázdný byt a studená postel.

John ten večer ulehal s nepříjemným pocitem.

Byl tohle konec?