Svetry

Věnováno: Alexis

Kieren miloval Simona. Miloval každičkou část jeho chladného těla, každou jeho jizvu, každý jeho opravdový úsměv. Byla však jedna věc, kterou opravdu nemiloval - Simonovy svetry. Nosil stejný druh svetrů jako jeho dědeček. Chápal, že jsou teplé a pohodlné, ale Simon nic z toho cítit nemohl. Svetry měly směšné motivy a byly mu velké. Vypadal v nich příšerně.

Jeho názor se změnil, až když si oba prošli zahříváním. Kieren miloval tulit se k teplu, které ze Simona přímo vyzařovalo. Když byl Simon pryč z bungalovu, který se po Amyině smrti stal jejich malým rájem na zemi, Kieren si oblékl jeden z jeho svetrů a lehl si do jejich postele, aby mu bylo teplo a vynahradil si Simonovu přítomnost.

Simon by lhal, kdyby řekl, že Kierena nevidí rád ve svém oblečení. Bylo na tom něco vzrušujícího, když si oblékl svetr a ucítil Kierenovu sladkou vůni. Musel se vždy usmát, kdekoli šel, Kierenova přítomnost byla vždy s ním. Nutilo ho to neustále dokola se do Kierena zamilovávat. Ten kluk mu dokázal pobláznit hlavu jediným úsměvem, pohledem nebo polibkem. Vše na Simona působilo jako magnet.

Když spolu o Vánocích leželi u krbu a mazlili se k sobě ve snaze se co nejdříve zahřát, Kieren usoudil, že už mu Simonovy svetry tolik nevadí. Naopak. Miluje je, protože jsou Simonovou součástí.