Těhotenství

Věnováno: Paulett

Devátý měsíc těhotenství byl pro oba rodiče nejšťastnějším a zároveň nejstresovějším obdobím. Na jedné straně byla radost, že už brzy spatří své dítě, na druhé stres ze stejného důvodu.

Greg měl dva týdny před porodem, ale byl šťastný a neustále se usmíval, i když jeho tělo bolelo. To samé se ovšem nedalo říct o jeho manželovi.

Mycroft se neustále stresoval, lítal kolem něj jako splašený a dokonce zůstával i déle doma, aby se mohl o Grega starat. Ne že by jeho péče nebyla vítaná, ale velmi často to přeháněl.

Stačilo aby Greg zakňučel bolestí a Mycroft s ním chtěl okamžitě jet do nemocnice.

Greg svého manžela opravdu miloval, ale teď by ho nejraději zabil. Upřímně doufal, že se jejich dítě co nejdříve narodí, aby měl aspoň na chvíli klid.

…

Greg se probudil do krásného dne. Venku pršelo a celý jejich dům osvětloval blesky. Uvnitř bylo naštěstí teplo a Greg se mohl aspoň na chvilku stulit k polštáři a užívat si klidu. Jenže to mu nebylo dopřáno.

Do ložnice potichu vešel jeho drahý manžel. Greg se snažil předstírat spánek, ale Mycroft ho přistihl ve chvíli, kdy měl otevřené oči. Z jeho úst se okamžitě vychrlila hromada otázek.

,,Nechceš něco na pití? Je ti dobře? Nemáš hlad? Jak se má dneska naše děťátko?”

Greg si povzdychl a ještě hlouběji se zavrtal pod peřinu.

,,Je mi dobře.”

,,Ale ještě jsi nejedl. Opravdu nemáš hlad?”

Greg se zhluboka nadechl, neměl náladu ječet hned zrána na svého manžela.

,,Uděláš mi vajíčka, prosím?”

,,jistě, drahý. Hned to bude.”

Mycroft celý šťastný, že může udělat něco pro svého manžela, odběhl do kuchyně.

,,Konečně,” oddechl si Greg a ještě na chvíli zavřel své oči. Během deseti minut opět usnul.

…

,,Tady je oběd, musíš to sníst celé, zameškals snídani,” prohlásil Mycroft a postavil před Grega obří hromadu jídla.

,,Ty opravdu čekáš, že všechno sním?”

,,Musíš myslet i na naše malé, co když mu něco chybí? Co když má hlad?”

,,Jsem si jistý, že kdyby to tak bylo, dal by vědět. Pokud si nevzpomínáš, když se mu něco nelíbí, dělá si z mých orgánů fotbalový míč,” poznamenal Greg a snažil se být co nejméně sarkastický.

Bezúspěšně.

Mycroftovy oči posmutněly a Greg mohl přísahat, že vypadal, jako by se měl každou chvíli rozbrečet.

,,Prosím,” poprosil.

,,Mycey, víš, že toho tolik nesním.”

,,Tak aspoň polovinu!”

Greg se zoufale podíval na porci před sebou, než nakonec přikývl. Mycroft se hned rozzářil a políbil ho na tvář, než odběhl do mrazáku pro zmrzlinu.

Celá tato hádka se nakonec ukázala být zbytečnou. Greg spokojeně snědl svůj oběd do poslední porce a vše dokončil půlkou kyblíku své oblíbené zmrzliny.

Mycroft vypadal nadmíru spokojeně.

…

Po obrovském obědě následoval vysloužený odpočinek. Greg usnul na pohovce, zatím co Mycroft masíroval jeho nohy masážním olejem. Když si byl Mycroft jistý, že jeho manžel opravdu spí, nadzvedl jeho tričko a pohladil ho po kulatém bříšku.

,,Ahoj, zlatíčko, jak se dneska máš? Já a tvůj tatínek se moc těšíme, až se s tebou budeme moci setkat.”

Usmál se, když ucítil lehké kopnutí jako odpověď.

,,Co kdybych ti pověděl o tom, co včera tvůj strýček Sherlock vyváděl?”

…

Nastal večer a po malé večeři (byla o něco menší než oběd) se oba spokojeně položili do postele. I když prospal celé odpoledne, Greg byl opět unavený, ale ne natolik, aby usnul.

Celé to vyústilo v něžné milování při svíčkách. Mycroft velmi jemně přirážel do Gregova těla a dával mu jasně najevo, jak moc ho miluje. Něžné dotyky, jemné polibky, šeptaná slova lásky.

Greg se cítil jako v ráji. Jeho manžel byl uvnitř něj, stejně jako jejich děťátko, které stále odpočívalo v jeho bříšku.

Mycroft je oba přivedl k vrcholu, než se položil vedle Grega a něžně hladil jeho bříško. Greg se jen pousmál a položil svou ruku na jeho.

,,Miluju tě. Miluju vás oba. Jste úžasní.”

,,Stejně jako ty.”

Greg svého manžela políbil na dobrou noc a zavřel své oči. Mycroft ho mohl přivádět k šílenství, ale ke konci dne nebylo nikoho jiného, s kým by byl Greg raději.