Trest

Pro Paulett - Abys měla teplejší červenec :D A vy ostatní taky :D

P.S. Povídky na přání jsou aktivní, čekám jen na vaše přání :)

Gregory Lestrade snad už posté zanadával. Dnes večer měl důležitou schůzku, na které měl být už před dvaceti minutami. Nebyla to jeho chyba, že vrazi nerespektovali jeho pracovní hodiny. Kdyby ovšem ano, jeho život by byl mnohem jednodušší.

Nyní však rychle projížděl ulicemi Londýna a doufal, že jeho večerní společnost nebude příliš naštvaná. I když z koho si dělá srandu – on bude příšerně naštvaný, opravdu naštvaný, a Greg už nyní věděl, že ho jeho pozdní příchod bude bolet. Nebude to poprvé, kdy se dopustí něčeho takového.

Jel, jak nejrychleji mohl. Dokud nepřekročí třicet minut, bude na tom ještě relativně dobře. Jenže ručičky hodin se nenávratně přibližovaly a jeho nervozita stoupala. Co nejrychleji dojel na místo schůzky. Vystoupil z auta, zamknul ho a utíkal do velké budovy před ním. Neustále kontroloval hodinky. Nakonec doběhl k místu určení a zaklepal na dveře, opět zkontroloval hodinky – 29 minut zpoždění.

Díky bohu.

Do deseti sekund se dveře otevřely a on se setkal s neutrálním pohledem svého společníka.

,,Pojď dál,” bylo mu přikázáno.

Greg věděl, že je v průšvihu, proto poslušně následoval muže před sebou do obývacího pokoje s krbem. Muž si ladně sedl do jediného křesla v místnosti, vedle kterého stál malý skleněný stolek se sklenkou whisky. Trochu upil, než sklenku položil na původní místo.

Greg si připadal, jako by se vrátil zpět do svého dětství, když udělal něco špatného a čekal na trest. Žádný jeho tehdejší trest se ale nemohl vyrovnat tomu nynějšímu. Nervózně přešlápl z místa na místo a čekal na verdikt. 

,,Jdeš pozdě,” řekl muž.

Greg se chtěl omluvit, ale věděl, že to nemělo cenu. Tady omluvy neplatily, ani lítost. Stál před soudem, byl shledán vinným a jen čekal, jaký trest mu soudce uloží.

,,Svlékni se a klekni si na zem.”

Greg ze sebe bez námitek začal stahovat oblečení. Skládal ho na malou hromádku vedle sebe, věděl, že kdyby tak neučinil, přidal by olej do ohně. Když byl hotový, klekl si na zem a čekal na další pokyny. Muž pozoroval každý jeho krok, diskrétně si olízl rty při každém Gregovu pohybu.

Pomalu dopil svou whisky, prázdnou sklenku odložil zpět na stolek a konečně vstal z křesla. Greg stále klečel na zemi, oči zavřené, dech klidný. Čekal, co se bude dít, jaký bude jeho trest. Muž si stoupnul za něj a Greg cítil, jak po jeho páteři přejelo něco chladného.

,,29 minut zpoždění. Dostaneš 29 ran. A raději si je pečlivě počítej. Nechceš dostat bonus. Na všechny čtyři a vystrč zadek!”

Greg se neopovažoval něco namítat. Poslušně rozkaz splnil. Tvrdá látka koberce drtila jeho kolena a už nyní věděl, že zítra bude chodit jen velmi těžce.

Nečekaně na jeho zadek přilétla první rána. Prudce se nadechl.

,,Počítej!” vyštěkl na něj muž a zasadil mu další ránu.

,,Jedna,” vykřikl Greg a svěsil hlavu na své lokty. Na jeho pozadí dopadla další rána.

,,Dva.”

Greg se snažil pravidelně dýchat, nehty zatínal do loktů, aby nevykřikoval bolestí, a odpočítával rány do konce trestu.

Tři…

Dva…

Jedna…

,,Dvacet devět!” vykřikl přidušeně Greg a spadl na koberec pod sebou. Pálil ho zadek, bolel ho krk a měl odřená kolena i lokty.

Muž odešel, ale za chvíli se vrátil zpátky. Studeným ručníkem putoval po jeho zadku a snažil se utišit jeho bolest.  

,,Donesu ti paralen a vodu. Počkej chvíli,” zašeptal mu do ucha a ještě jednou odešel.

Greg vydechl úlevou a unaveně zavřel oči. Muž se opět vrátil a donutil ho otevřít ústa, aby polknul prášek a zapil ho vodou.

,,Kde jsi byl?” zeptal se ho muž něžně. Byl to naprostý rozdíl oproti jeho dřívějšímu chování.

,,Vražda. Musel jsem tam jít.”

,,Mohl jsi zavolat.”

,,Vybil se mi mobil.”

Muž si povzdychl, ale nakonec mu podal ruku a vytáhl ho na nohy. Zabalil ho do županu a posadil se s ním na pohovku. Gregova hlava odpočívala v jeho klíně, zatím co mu něžně čechral vlasy.

,,Jak je ti?”

,,Fajn, Mycey.”

,,Bože, neříkej mi tak.”

,,Hm, zdá se mi to, nebo je to opravdu Sherlockův jezdecký bičík?”

,,Je. Byl otravný, tak jsem mu ho sebral.”

,,Jsem zvědavý, kdy vás ty vaše bratrské hádky přestanou bavit.”

,,Nikdy, drahý. Je to v našich genech.”

,,Blbý geny.”

,,Když myslíš. Pojď, uvařil jsem nám večeři.”

,,Hmm, nechce se mi hnout.”

,,Pojď, po večeři můžeme pokračovat.”

Greg vše zvážil a nakonec přikývl. Nechal se odvést Mycroftem do kuchyně, kde už byl prostřený stůl pro dva.

,,Veselé výročí, Gregory.”

,,Tobě taky, Mycey.”

,,Gregory!”

…

Kde je můj jezdecký bičík?! SH

Nevím. Jak bych to asi mohl vědět? MH

Ty víš všechno. Navíc jsi byl jediným, kdo ho mohl ukrást. SH

Třeba ti ho vyhodil John? MH

Vyloučeno. Na to ho má John až příliš rád. SH

To jsem nepotřeboval vědět. MH

Já ti to rád řekl. Teď hejbni kostrou a řekni mi, kde je. SH

Dnes odpoledne ti ho doručí má asistentka. Musím říct, že já a Gregory jsme si ho včera dosyta užili. MH

…Nech si ho. Půjdu si koupit nový. Nebudu používat nic, co jsi pošpinil ty a Lestrade. SH

Díky, bratře. Jsi až příliš hodný. MH

Jdi do prdele, Mycrofte! SH