Usmíření

A/N: Tohle tu mělo být až zítra, ale... Varování - až příliš romantické.

Vracet se do nemocnice bylo pro Sherlocka utrpení. Nevěděl, co má čekat, co se stane. Jak bude John reagovat po svém probuzení? Vrátí se k němu? Bude ho chtít ještě někdy vidět?

Byly to pro něj nerozluštitelné hádanky, na které nešlo odpovědět. Jejich vztah momentálně ležel v Johnových rukách. Jediné, co mohl on sám udělat, bylo prosit o odpuštění a doufat, že pokud to bude konec, John ho aspoň nebude nenávidět.

Sherlock se ještě nikdy v životě necítil tak příšerně. Byla to pro něj tvrdá lekce, kterou si bude pamatovat do konce své existence. Nic mu nikdy neotevřelo oči víc než tento zážitek. Choval se jak idiot, hrubě urazil svého bratra a jeho manžela, málem přišel o muže, se kterým se chtěl svázat. Nic nikdy nepokazil víc.

Podle paměti se lehce dostal k recepci, kde se zeptal na číslo jeho pokoje.

,,Je mi líto, pane, ale dovnitř vás nemůžu pustit, nejste rodina,” řekla mu sestřička.

,,Ale já ho potřebuju vidět!” naléhal Sherlock.

,,To mě ale nezajímá.”

,,Je to můj snoubenec proboha!” vyletělo Sherlockovi z úst. Věděl, že lže, ale potřeboval se k Johnovi dostat. A tato sestřička (na rozdíl od té minulé) mu stála v cestě. Navíc technicky to nebyla zas taková lež. Předtím se chtěli svázat, což by se dalo brát za svatbu a období předtím jako zásnuby, takže ano, nacházeli se ve fázi zasnoubení. Předtím.

,,To jste měl říct hned,” usmála se na něj sestřička a s radostí mu pověděla číslo pokoje.

Sherlock se s tichým poděkováním vydal na Johnův pokoj. Lehce ho našel, problém nastal ve chvíli, kdy se dotkl kliky. Jeho srdce začalo divoce bušit, tohle byla schůzka s jeho osudem a on se bál. Bál se tak strašně moc.

Najednou mu ale zazvonil mobil. Otráveně ho vytáhl z kapsy.

,,Měl bys vejít dovnitř,” ozval se Lestradeův hlas.

,,Jak?” zeptal se Sherlock překvapeně.

,,Podívej se vlevo.”

Sherlock pootočil hlavu a uviděl ho. Položil mobil.

,,Co tady děláš?!”

,,Tak nějak jsem tušil, že budeš potřebovat psychickou podporu.”

,,Nevím, jestli tam jít,” přiznal Sherlock tiše.

,,Nemusíš,” pokrčil Greg rameny. ,,Pak ale počítej s tím, že John ti rozhodně neodpustí. Jedna věc je, když zmizíš, druhá, když se ani neobjevíš v nemocnici.”

Sherlock opět položil ruku na kliku.

,,John ti odpustí. Miluje tě. Teď běž dovnitř.”

,,O co ti jde?” zeptal se Sherlock podezřívavě.

,,Jen chci vidět svého švagra a nejlepšího kamaráda šťastné. Na tom přece není nic zvláštního. Teď padej dovnitř.”

Sherlock se hluboce nadechl a pak konečně otevřel dveře. John ležel na posteli stejně jako včera, nyní ale měl otevřené oči. Když uviděl Sherlocka, překvapeně se na něj otočil.

,,Johne,” zašeptal Sherlock.

,,Myslel jsem, že nepřijdeš,” pousmál se John. Z jeho očí ale brzy vytryskly slzy. Tiché vzlyky se zase draly ven z jeho úst.

Sherlock byl v momentě u postele a pevně Johna objímal.

,,Je mi líto, co jsem udělal. Byl jsem idiot a málem tě kvůli tomu ztratil. Je mi to tak líto.”

Sherlock k sobě Johna tiskl, dokud John nezaskučel bolestí.

,,Jsi v pořádku?” ptal se okamžitě.

,,Jen to zranění.”

Sherlock ho opatrně pustil a posadil se na postel vedle něj.

,,Nemusíš se mi stranit,” poznamenal John.

Sherlock jen přikývl a položil jednu ruku na Johnovu. Pokoj upadl do ticha, ani jeden nevěděl, co říct.

,,Vrátíš se zpět domů?” zeptal se po dlouhé chvíli Sherlock.

,,Ano, už se do Afghánistánu nevrátím,” přikývl John. ,,Budeš tam se mnou?”

,,Pokud mě ještě stále chceš.”

,,Proč bych-”

,,Choval jsem se jako naprostý idiot, na tři týdny jsem zmizel. Ani jednou jsem se ti neozval. To vše jen kvůli Mycroftově svatbě.”

,,Nebylo to pěkné,” uznal John.

,,Omluvil jsem se jim. Celou tu dobu jsem se snažil vymýšlet způsoby, jak se ti omluvit, až se vrátíš domů. Zároveň jsem se ale bál, že už se nikdy nevrátíš.”

,,Ublížil jsi mi, myslel jsem, že už mě nechceš.”

,,Já vím a strašně mě to mrzí.”

,,Ale nemůžu tě nechat odejít.”

,,Johne.”

,,Sherlocku.”

Sherlock nevěřícně pohladil Johna po tváři.

,,Miluju tě,” vydechl.

,,Budeš mi to ale muset ukázat, i když i já miluju tebe.”

,,Ukážu, slibuju. Udělám pro tebe cokoli.”

,,Obejmi mě.”

Sherlock se s přikývnutím sklonil a objal svého nejdražšího.

…

Greg se spokojeně vydal z nemocnice ven a okamžitě zavolal svému manželovi.

,,Mise splněna,” oznámil šťastně.

,,Cože, drahý?” zeptal se Mycroft nechápavě.

,,Jak to tak vypadá, John Sherlockovi odpustil. Dávám tomu měsíc, než se svážou.”

,,Díky bohu.”

,,Nemáš zač,” ušklíbl se Greg.

,,Vtipný jako vždy.”

,,Jen pro tebe, můj nejdražší.”

,,Zdá se mi to, nebo máš až přehnaně dobrou náladu?” zeptal se Mycroft.

,,Jakmile se ti dva dají do pořádku, my můžeme vyrazit na líbánky.”

,,Zase myslíš na sex?”

,,A na co jiného, když mám tak sexy manžela.”

,,Taky se ale může stát, že žádné líbánky nebudou.”

,,Mycrofte! Víš, že to chceš taky!”

,,Opravdu? Nějak si nemůžu vybavit, proč bych je chtěl mít.”

,,Mycrofte!”

,,Klub Diogenes za 40 minut a přijď včas.”

,,Jak bych se mohl opozdit, když na mě čeká můj drahý manžel.”

,,Můžeš přestat lichotit, víš, že dostaneš.”

,,Budu ti lichotit vždycky, jsi můj nádherný manžel.”

,,Jeď už do klubu.”

,,Budu tam.”

Greg s radostí nasedl do auta a vydal se do Mycroftova klubu. Už se nemohl dočkat, že si užije s Mycroftem, zatímco jich bude dělit pouhá stěna od těch sobeckých nafoukaných idiotů, kteří budou sedět vedle na kožených křeslách a upíjet z vína.

Jo, život byl pro jednou hezký.

…

Sherlocka vyhodila z nemocnice sestřička až večer, kdy končily návštěvní hodiny. Ač nerad, musel Johna opustit. Tento den byl pro jejich vztah velmi přínosným. John mu vyprávěl o všem, co prožil v Afghánistánu. Sherlock mu na oplátku pověděl o případu, kvůli kterému zmizel.

Tyto příběhy jim rozhodně pomohly vyjasnit si pár věcí, pochopit jeden druhého. Připadalo jim, že jsou si blíž než předtím.

Sherlock odcházel z nemocnice s dobrým pocitem. Co nejrychleji se dostal domů. Rozhodl se, že před Johnovým návratem byt pořádně poklidí, aby se tu s Johnem cítili příjemně.

Zároveň se také rozhodl, že dalšího dne zajde do útulku. Bylo jasné, že John chce domácí zvířátko a Sherlock byl ochotný splnit mu jakékoli přání.

Konečně cítil, že má jeho existence nějaký cíl, nějaký význam.

Tím významem bylo udělat Johna Watsona šťastného.