Večeře

Věnováno: Merope

John pracoval na novém článku pro svůj blog. Seděl ve svém oblíbeném křesle a na stolku vedle něj měl čaj. Vypadal spokojeně.

Naproti němu ležel na pohovce Sherlock. Byl zamyšlený a neustále pokukoval po Johnovi. John si jeho pohledů všiml, ale trvalo dvacet minut, než se rozhodl na ně reagovat.

,,Ano, Sherlocku?” zeptal se trpělivě a uložil, co měl zatím napsané.

,,Johne.”

,,Ano?”

,,Půjdeme na večeři?” zeptal se Sherlock podivně rozpačitě.

,,Potřebuješ zase někoho sledovat?”

,,Ne, chci jen s tebou povečeřet.”

,,Nikdy to není jen večeře, Sherlocku,” zavrtěl John hlavou. ,,Vždycky se najednou rozeběhneš a utečeš pryč, nebo zase celou dobu sleduješ podezřelého. Nikdy jsme nebyli jen na večeři.”

,,Ale já chci opravdu jít jen na večeři,” namítl Sherlock.

,,Díky, chci zůstat doma a psát.”

,,Ale, Johne-”

,,Řekni mi narovinu, jestli chceš jít někoho sledovat. Tohle obcházení nemá smysl.”

,,Idiote,” pomyslel si Sherlock, než se uraženě zvedl a odešel do svého pokoje. Nezapomněl za sebou prásknout dveřmi.

,,Co mu sakra je?” přemýšlel John, než se vrátil zpět ke psaní svého článku.

Jen o pět minut později mu ale přišla na mobil zpráva. Otráveně ji otevřel.

Co děláš, idiote?! Sherlock tě chce vzít na rande a ty mu řekneš ne! Okamžitě to naprav, nebo nechám Mycrofta, aby tě unesl. GL

John zaraženě hleděl na obrazovku. Nechápal, jak to mohl Greg vědět, ale nakonec to nechal plavat. Soustředil se na význam. Kola v jeho mozku pomalu rotovala, než mu to došlo.

Odložil notebook stranou a vydal se k Sherlockově ložnici. Zaklepal na dveře, ale neozvala se mu žádná odpověď. Opatrně tedy vešel dovnitř.

Sherlock trucoval na posteli stočený do klubíčka. I když bylo jeho chování lehce dětinské, John musel uznat, že vypadal roztomile.

Posadil se k Sherlockovi na postel a jednu ruku lehce položil na jeho záda.

,,Sherlocku?”

,,Co chceš?” zamumlal Sherlock do peřin.

,,Promiň, vážně chceš jít na večeři?”

,,Ano,” přikývl Sherlock.

,,V tom případě půjdu velmi rád.”

,,I když je to rande?” podíval se na něj Sherlock zvědavě.

,,Speciálně, když  je to rande. Půjdeš se mnou na rande, Sherlocku?”

Sherlock se lehce usmál a přikývl. John se s vlastním úsměvem naklonil a lehce ho políbil.

,,Obleč se, zarezervuju nám stůl.”

Sherlock dostal ještě jeden polibek, než John odběhl do obýváku.

Vážně, dnešní večer nemohl dopadnout líp.