Věty, které jsi nedořekl (Pro Sluníčko)

06.09.2016 18:07

 

1. Po vraždě bych si dal tebe

,,Musím říct, pane Montgomery, že jste mě velmi zklamal,” pronesl Jim.

Naproti němu seděl na plastové židli svázaný muž s roubíkem v puse. Marně se snažil osvobodit z provazů, čímž nabízel Jimovi i jeho věrnému psovi nevýslovnou zábavu.

Když už mluvíme o Sebastianovi, ten stál za mužem a pečlivě si chystal stolek s mučícími nástroji.

,,Myslím, že se do toho můžeš pustit, Sebby, a nemusíš se vůbec držet zpět. Tady pan Mongomery už odsud nevyjde. Tedy rozhodně ne po svých. Ber to jako předčasný vánoční dárek.”

Sebastian jen protočil oči, ale pustil se do práce.

Mongomery dost křičel, ale Sebastian ho moc nevnímal. Cítil na sobě Jimův pohled, který pečlivě sledoval každý jeho pohyb a kontroloval, jestli je vše tak bolestivé, jak by mělo být.

Sebastian se mu snažil dát co největší show, chtěl aby byl jeho šéf co nejspokojenější.

Mučení trvalo snad hodinu, než Montgomery naposledy vydechl.

,,Skvělá práce, Sebby.”

,,Díky, šéfe,” odpověděl Sebastian, zatímco si umýval své zbraně a ukládal je zpět do pouzdra. Kvůli tomu neviděl hladové pohledy, kterými ho Jim obdarovával.

,,Teď, když je po něm, bychom mohli-”

Jima přerušilo vyzvánění jeho mobilu. S dramatickým protočením očí a velmi ladnou otočkou vzal mobil z kapsy a hovor přijal.

,,Cože?!” vykřikl po chvíli.

Sebastian koutkem oka přesunul sovu pozornost zpět k šéfovi, jehož tělo ztuhlo.

,,Jestli to do večera nevyřešíš, vyříznu ti jazyk a předhodím tě aligátorům. Jasné?!”

Jim mobil naštvaně odložil a otočil se zpět ke svému sniperovi, který ho pozoroval s pozdviženým obočím.

,,Co se děje?”

,,Děti trochu zlobí,” odfrkl si Jim. ,,Až tady uklidíš, vrať se zpátky domů, já to zatím pojedu vyřešit.”

,,Nepotřebuješ mě?” zeptal se Sebastian překvapeně.

,,Sám zvládnu své neposedné zaměstnance, navíc si po dnešku zasloužíš trochu volna,” odpověděl Jim a odkráčel ke svému černému jaguárovi.

,,Jime!” zastavil ho na poslední chvíli Seb.

,,Ano, Sebby?”

,,Na co ses mě chtěl zeptat?”

Ta otázka Jima překvapila, ale velmi rychle se opět vzpamatoval.

,,S tím si netrap hlavu a teď hurá pryč. Uvidíme se večer.”

Sebastian přikývl a pozoroval, jak Jim odjíždí pryč. Cítil, že přišel o něco důležitého.

…

2. Tvůj hrdina, možná i tvůj milenec?

Jim měl největší radost vždycky, když mu přišli nové obleky. Rád se v nich celé hodiny producíroval po bytě, který se Sebastianem sdílel. Pro Sebastiana bylo opravdu velmi těžké, nechat své ruce tam, kde mají být a omylem se nedotknout Jima.

,,Tak jak vypadám?” zeptal se Jim v obleku z nové kolekce a párkrát se kolem Sebastiana otočil.

,,Skvěle jako vždy,” odpověděl pravdivě Seb.

,,Sebby, ty lichotníku,” usmál se Jim.

,,Víš, rád bych-”

Vprostřed věty vtrhlo do jejich bytu pět chlapů v maskách a se zbraněmi v rukách.

,,Nějací známí?” zeptal se Sebastian s povzdechem.

,,Ne, nikdy jsem je neviděl,” odpověděl Jim jako by se nechumelilo.

,,Fajn, běž se zavřít do ložnice, za chvíli budou pryč.”

,,Dobře, Sebby.”

Jim odběhl ve svém obleku zpět do své ložnice, zatím co muži nechápavě hleděli na Sebastiana, který před nimi neutíkal, ale spíš je ignoroval.

Nicméně pochopili, když Sebastian vytáhl z kalhot dvě zbraně.

To byla taky poslední věc, kterou viděli.

Po pěti výstřelech se Jim přišel podívat na spoušť, kterou Sebastian udělal.

,,Aspoň že tu není tolik krve,” řekl nakonec Jim, když smutně pozoroval krev, která ničila jeho novou podlahu.

,,Oh, mlč, ty to čistit nebudeš,” protočil Seb oči.

,,Pravda, Sebby, tak to abys začal.” Jim k němu vesele přiskotačil, stoupl si na špičky a líbnul ho na tvář. ,,Můj hrdino.”

Jim odešel a Sebastian na něj zůstal šokovaně zírat.

…

3. Konečně tě slyším

Pro jednou byl klid, a tak Seb s Jimem leželi na pohovce a dívali se na film, který vybral Jim. Sebastiana vůbec nebavil, ale bylo to přání jeho šéfa a ta se přeci plní.

To ale samozřejmě nebyl hlavní důvod proto, proč tu setrvával a nevydal se raději někam do baru na pivo nebo do svého pokoje.

Hlavním důvodem byla Jimova hlava, která spočívala v jeho klíně. Byl tak blízko Jimovi a mohl se ho dotýkat. Jim velmi rád nechal Sebastiana čechrat mu vlasy a Sebastian tohoto privilegia velmi rád využíval.

,,Proč tu zůstáváš?” zeptal se ho Jim.

,,Co tím myslíš?” Sebastian se na Jima velmi zmateně podíval.

,,Vím, že tě to nebaví, tak proč se se mnou stále díváš?”

Sebastian chvíli přemýšlel, co odpovědět, ale měl už dost toho, jak mu okolní situace vždy zabraňovali v tom, aby se Jima zeptal na rande.

,,Jsem tu rád s tebou.”

Tentokrát to byl Jim, kdo se zmateně podíval na Sebastiana.

,,To je snad poprvé, co jsem někoho slyšel tohle říct.”

,,Nelžu.”

,,Já vím, že ne, Sebby, slíbil jsi mi oddanost.”

Sebastian přikývl a zhluboka se nadechl. Ten velký okamžik byl tady.

,,Nechceš se mnou zítra večer někam zajít na večeři?”

,,Je to opravdu pozvání na rande, nebo mám jen velkou představivost?”

,,Je to pozvání,” přikývl Sebastian a pozoroval Jima.

Přitom netrpělivě čekal na odpověď.

,,Už jsem myslel, že se nikdy nezeptáš.”

Úsměv, který se usadil na Jimově tváři byl neuvěřitelně atypický k jeho osobnosti. Nebyl falešný, byl pravý.

Hned poté ale následoval druhý šok. Jim se nadzvedl na loktech a jemně přitiskl své rty na jeho.

Vyměňovali si jemná políbení, které byste od dvou kriminálníků rozhodně nečekali, než se Jim se zívnutím odtáhl.

,,Pojďme tě dát do postele,” zasmál se Sebastian a vyzdvihl ho do náručí.

,,Ale ještě chci vidět konec,” protestoval Jim.

,,Můžeš si to pustit později.”

,,Fajn,” povzdechl si Jim a zachumlal se do Sebastiana.

Sebastian si ho jako nejcennější poklad odnesl do své postele, kde se zachumlali do přikrývek a brzy usnuli.