Vezmu tvou bolest pryč (Pro Marsy)

Slunce už dávno zapadlo, na obloze se objevily hvězdy a hlavní ozdobou se stal Měsíc, který dnes byl v úplňku.

Pro jednou byl klid od démonů a tak všichni lovci stínů spali. Teda skoro všichni. Alec se teple oblékl, pro jistotu si s sebou vzal pár zbraní a tichými kroky mířil k hlavním dveřím Institutu.

Byla to pro něj nyní rutina. Dělal to téměř každý den, večer se tiše vypařil a ráno se zase vracel zpátky.

Už byl téměř před dveřmi, když se světla v chodbě rozzářila. Překvapeně se otočil. Doufal, že to bude jen Izzy nebo Jace. K jeho smůle to ovšem byl jeho otec.

,,Kam jdeš?”

Alec hluboce polknul.

,,Ven,” odpověděl, i když předem věděl, že jeho otci tato odpověď stačit nebude.

,,Nelži, jdeš za tím Podsvěťanem?”

,,Ten Podsvěťan má jméno!” protestoval Alec.

,,Takže jdeš za ním,” odfrkl si Robert.

Alec sklonil hlavu dolů. I kdyby odpověděl ne, jeho otec by věděl, že lže.

,,Nechutné, jsi lovec stínů. Podsvěťany zabíjíme, nelezeme jim do postele!”

,,Magnus nám pomohl už několikrát! Zachránil mi život, nebýt něj, tak už tady nejsem!”

Alec nyní křičel, bylo mu jedno, jestli vzbudí celou svou rodinu. Potřeboval bránit Magnuse, musel ho chránit, bít se za něj. Magnus pro něj přece dělal to samé.

,,A možná by to bylo lepší. Radši být bez syna, než mít takového jako ty!”

Alecova ústa zůstala otevřená v šoku, nedokázal uvěřit, že jeho otec něco takového opravdu řekl.

,,Tak promiň, že existuju!”

K jeho překvapení se zdálo, že i Robertovi došlo, že to přehnal.

,,Alexan-”

Alec ovšem jen zavrtěl hlavou a utekl z Institutu pryč. Hnal se dál a dál, dokud nedorazil do svého útočiště, do jediného místa, kde mohl být sám sebou.

Zazvonil na zvonek a opřel se o zeď. Teprve teď si uvědomil, že má tváře smáčené slzami. Rychle se je snažil setřít, ale nahradily je nové.

,,Kdo se to opovažuje rušit-” začal Magnus, ale okamžitě zmlkl, když viděl svého milence. ,,Alecu,” zašeptal tiše a přitáhl si ho k sobě.

,,Promiň, že otravuju,” vzlykl Alec a zabořil svou hlavu do Magnusova ramena.

,,Ty se nikdy nemusíš omlouvat, zlatíčko,” zavrtěl Magnus hlavou a vtáhl ho do svého bytu.

Odvedl ho rovnou do své ložnice stejně jako tolikrát předtím. Nyní to ovšem nebylo proto, aby ho pomiloval (nebo Alec jeho). Shodil z něj přebytečné oblečení a společně si lehli pod teplé přikrývky.

Alecovy vzlyky ustaly a jeho oči přestaly produkovat slzy. Magnus ho jemně hladil po vlasech, rty měl přitisklé k jeho krku. Nelíbal ho, jen mu dával najevo, že je s ním.

,,Řekneš mi, co se stalo, lásko?”

Alec vyhledal jeho ruku a lehce ji stiskl.

,,Otec mi řekl, že by byl raději, kdybys mě tenkrát nechal umřít, než abych byl teď s tebou.”

Alec šeptal, bál se, že pokud ta slova vysloví nahlas, rozbrečí se znovu.

Magnusovy oči zaplály vztekem, nedokázal uvěřit, že Robert Lightwood byl schopen něco takového vypustit z úst, zvláště po smrti svého nejmladšího dítěte. Nestačilo mu, že byl malý Max mrtvý? To chtěl mrtvého i Aleca?

Robert si nezasloužil mít za syna někoho tak úžasného a odvážného jako byl Alec. Nezasloužil si rodinu, kterou měl.

,,Tvůj otec je takový idiot,” zavrtěl Magnus nevěřícně hlavou a pohladil svého milence po bledé tváři. ,,Jsi tak neuvěřitelně chytrý, úžasný lovec stínů.”

,,To nejsem, Jace-”

,,Jace by byl už kolikrát mrtvý, nebýt tebe. Kryješ mu záda, riskuješ pro něj život.”

,,Dělám jen to, co dělá správný parabatai.”

,,Ne, za svůj život jsem potkal mnoho lovců stínů a věř mi, že jen málo z nich byli tak obětaví jako ty.”

Magnus mu přejel prstem po rtu a lehce ho políbil. Alecovo tělo začalo relaxovat. Přestal přemýšlet o svém otcovi, soustředil se na něj.

,,Jsi úžasný a tak nádherný, Jace ti nesahá ani po kotníky. Kdybys byl dívka, překonal bys i krásu své sestry. Jsi nádherný, Alecu.”

,,Ne tak jako ty,” odporoval Alec a vysloužil si další polibek.

,,Srdíčko, za celu dobu, co jsem živý, jsem nikdy nepotkal nikoho krásnějšího, než jsi ty. Tvůj otec může být vděčný, že má tak skvělého syna.”

Při zmínce o jeho otci Alecovy oči opět potemněly.

,,Ať se stane cokoli, já budu s tebou, slibuju,” odpřísáhl Magnus.

,,Nevím, co bych bez tebe dělal,” zašeptal Alec a objal ho.

,,Máš mě, nemusíš nad tím přemýšlet. Běž spát, zlatíčko. Zítra bude všechno lepší.”

Alec přikývl a unaveně zavřel oči. Spánek si ho našel velmi rychle a Magnus vděčně vydechl, když usnul.

Něžně ho pohladil po vlasech a políbil na čelo.

,,Aku cinta kamu,” zašeptal, než zavřel své vlastní oči.