Vrah

31.01.2018 22:13

 

A/N: Prosím, prosím, prosím! Potřebuju váš názor, co se týče této povídky. Byla jsem inspirovaná jedním videem, kde je Sherlock vrah, a nemohla jsem odolat a musela napsat povídku. Jenže řekla bych, že jsem se jaksi nechala unést a nevím, jestli dobrým, nebo špatným způsobem. Takže bych ráda věděla, co si o tom, zatím myslíte. Je to zatím krátká ukázka. Kdyžtak bych to předělala a dopsala ;)

 

Vůně krve, adrenalin v žilách, temná noc kolem něj…

Sherlock to miloval.

Miloval svírat své ruce kolem krku oběti.

Miloval bodat do těla nožem, dokud jeho oběť postupně nevykrvácela.

Nerad používal zbraně. Byly neosobní a nebyly pro něj tak uspokojivé. Zbraně nechával jako záložní plán, kdyby se náhodou oběť moc vzpírala a on ji nedokázal zvládnout. To se stávalo velmi výjimečně, zbytek jeho obětí bylo zabitých podle jeho fantazií a představ.

Přesně tak, jak to měl rád.

Pokud mu Mycroft dal někdy opravdu užitečný dárek, pak to bylo opuštěné skladiště a dodávka, což se mu opravdu hodilo a usnadňovalo to jeho práci.

Mycroft moc dobře věděl o jeho ,,koníčku”, a i když nikdy neprojevil souhlas, nebyl vyloženě proti tomu. Sherlock mu přeci jen slíbil, že nikdy nevztáhne ruku na nevinného civilistu.

Proč by taky měl?

Ne, Sherlock chytal větší ryby.

Vrahy, kterým se podařilo vyvléknout ze zločinů, které spáchali. Teroristy, kteří se nelegálně dostali do Londýna a jen čekali na svou příležitost k útoku.

Pro Sherlocka to bylo mnohem větší vzrušení, když se z vraha najednou stala oběť. Užíval si, když z nich mohl vymačkávat život, sledovat, jak se jejich oči - napůl vystrašené, napůl smířené se svým osudem - pomalu zavírají.

Užíval si to. Miloval to.

A ještě víc si užíval, když mohl přihlížet, jak celý Scotland Yard pobíhal kolem jeho obětí. Měli vraha na dosah ruky.

I když si spousta z nich myslela, že je divný a možná i potenciální vrah, neměli jediný důkaz, který by proti němu mohli použít.

A pokud by náhodou něco uniklo jeho pozornosti, Mycroft by se o to postaral. Přeci jen by nechtěl, aby se maminka trápila nad tím, že jeden z jejích synů je uvězněný vrah.

Ke konci dne Sherlock mohl přiznat, že Donovanová nebyla daleko od pravdy.

,,Jednou budeme stát kolem těla, které tam on sám položil.”

Spletla se v tom, že už se tak kolikrát stalo.

A ani jeden z detektivů neměl jediné podezření, že za tím byl Sherlock.

Nikdo ho nepodezíral.

A Sherlock tak mohl dál v klidu zabíjet.

Policajti byli opravdu idioti.

Jaké by to asi bylo žít s jejich malými prázdnými mozky?

…

Sherlock měl své vraždy pečlivě naplánované tak, aby odpovídaly Johnovým službám v nemocnici.

Pokud měl John noční, Sherlock odešel do svého vražedného hnízda dvě hodiny po něm a vrátil se domů minimálně hodinu před ním.  

Pokud vstával do práce brzy ráno, Sherlock mu večer namíchal do jídla malé množství prášku na spaní, aby se mohl v noci vytratit a velmi brzo ráno vrátit domů.

Stačilo nahodit jeho typický znuděný výraz a John okamžitě věděl, že strávil celou dobu v bytě a že rozhodně nebyl venku. Kdyby k tomu došlo, John by to byl dokonce ochotný i odpřísáhnout policistům, čímž dělal Sherlockovi skvělé alibi.

,,Greg pro tebe nemá žádné nové vraždy?” zeptal se John, když se vrátil odpoledne z práce a našel Sherlocka trucovat na pohovce.

,,Lestrade se ani neobtěžoval mi nějakou práci najít a během posledního měsíce se nestaly žádné zajímavé vraždy.”

Kromě těch jeho, samozřejmě. Nechal Scotland Yardu další z jeho malých dárků, čerstvý z tohoto rána. Při jeho štěstí ale věděl, že tělo najdou nejdříve zítra, což mu dávalo plno volného času.

,,A co vraždy Fantoma, jeden by řekl, že budeš unesený z vraha, který nezanechává stopy.”

Fantom, opravdu?

Nedivil se, že spousta vrahů nenáviděla svou přezdívku.

Byly opravdu příšerné a nevkusné.

,,Nakonec udělá chybu, nikdo není dokonalý,” pokrčil rameny a vstal z pohovky. ,,V kuchyni máš čínu, nechal jsem ti ji donést.”

John se vděčně usmál a objal Sherlocka kolem krku.

,,Jsi v poslední době nějaký pozorný,” pozdvihl obočí.

,,Když se teď nic neděje, řekl jsem si, že bych se měl více starat o tebe. Navíc si tě snažím pojistit, abys mi neutekl s nějakou sestřičkou.”

,,O to se opravdu nemusíš bát. Jak jednou člověk okusí Holmese, nechce nic jiného.”

John ho lehce pohladil po tváři a Sherlock se málem roztavil pod tak něžným dotykem.  

Opravdu nevěděl, čím si zasloužil tak úžasného muže.

John Watson byl příjemnou změnou v jeho životě. K smrti loajální, věřil svým zásadám a byl ochotný pro něj i zabít.

Pro Sherlocka to byl ideální partner.

,,Miluju tě.”

Sherlock si ani nevšiml, kdy ho John políbil. Jakmile se však stalo, přitiskl Johnovo tělo těsně na to své.

Byl to Johnův hlad, co je od sebe nakonec oddělilo.

,,Běž se najíst, počkám na tebe v ložnici,” přislíbil Sherlock.

,,Budu tam co nevidět,” zamrkal John a zmizel do kuchyně.

Sherlock si zasloužil odměnu za dobře provedenou práci. Dříve to byla stříkačka s kokainem, nyní sex s Johnem.

Lepší odměnu si zasloužit nemohl.