Všichni bratři pod jednou střechou

30.12.2014 18:05

 

23. 12., 10:50, Dům Holmesových

,,Tohle jsem nečekal,ˮ řekl Hannibal, když stáli před domem.

,,Žilo nás tu šest, museli jsme mít velký dům.ˮ

,,Tohle není dům, tohle je sídlo.ˮ

,,Tetička ho zdědila po jejích rodičích, kteří byli příšerně bohatí.ˮ

,,Hm, proč jsi mi nikdy neřekl o své rodině?ˮ

,,Nikdy ses neptal. Od teď se budeš muset hodně kontrolovat. Mí bratranci jsou opravdu šílení.ˮ

,,A co za to dostanu?ˮ zeptal se Hannibal s úsměvem.

,,Uvidíš,ˮ zamrkal Will a zazvonil na zvonek.

Než se Will stačil vzpamatovat, drtila ho v objetí tetička a on pomalu, ale jistě přicházel o dech.

,,Teti,ˮ dostal ze sebe slabě. ,,Prosím, pusť mě, dusíš mě.ˮ

,,Oh, promiň zlatíčko. Tak dlouho, jsem tě neviděla. Od té doby, co jsi odjel do Ameriky, jsi ano jednou nepřijel.ˮ

,,Omlouvám se, teti, ale neměl jsem čas.ˮ

,,To nic, jsem rád, že jsi přijel aspoň o těchto Vánocích. Všichni už jdou tady, jsem si jistá, že tě rádi opět uvidí.ˮ

Meghan se otočila na Hannibala, aby si ho mohla prohlédnout. Hannibalovi přejel z jejího pohledu mráz po zádech, připadal si jako pod rentgenem. Její pohled se mu nelíbil, byl pěkně nezdvořilý. Musel si neustále vštěpovat do hlavy, že je to jen Willova tetička a má o svého synovce strach.

Will si všiml, že je jeho partnerovi nepříjemně a i když si to užíval, rozhodl se mu pomoci.

,,Teti, tohle je Hannibal Lecter, můj partner.ˮ

,,Rád vás poznávám.ˮ

,,I já vás, madam.ˮ

,,Prosím, pojďte dovnitř. Willy, běžte si uklidit věci do tvého pokoje. O půl dvanácte budeme obědvat. Zavoláme vás, tak si běžte odpočinout. Musíte být určitě unavení po tak dlouhé cestě.ˮ

,,Děkujeme, teti.ˮ

,,Není zač, zlatíčko, jsem jen ráda, že jsi opět doma.ˮ

,,To i já.ˮ

Meghan se usmála a odešla.

,,Pojď za mnou,ˮ řekl Will Hannibalovi a chytl ho za ruku. Spolu se dostali po schodech do chodby, kde Will okamžitě zamířil k předposledním dveřím na pravé straně. Otevřel dveře a vešel dovnitř poslušně následovaný Hannibalem.

,,Je to tu moc pěkné,ˮ řekl Hannibal a rozhlédl se po pokoji. Jako první ho upoutaly fotky na zdi. Okamžitě poznal, že je na nich jeho Will. Na některých byl sám, na některých s jinými chlapci.

,,To jsou tví bratři?ˮ zeptal se.

,,Ano, už brzy se s nimi setkáš,ˮ zamrkal Will a začal vybalovat své věci z tašky do skříně. Hannibal následoval jeho příkladu.

Po ani ne deseti minutách měli vše vybaleno a Will se s povzdychem svalil na postel.

,,Všechno v pořádku, drahý?ˮ zeptal se Hannibal a posadil se na postel vedle něj.

,,Ano, jen jsem nečekal, že tu kdy budu opět trávit Vánoce.ˮ

,,Nechtěl ses vrátit?ˮ

,,Chyběli mi, přece jen jsou jediná rodina, kterou mám, ale nečekal jsem, že se někdy dostanu k tomu, abych se vrátil.ˮ

,,Nyní jsi tu, jsi šťastný?ˮ

,,Ano a jsem rád, že jsi tu se mnou.ˮ

,,Kdykoliv, Wille,ˮ usmál se Hannibal a sklonil se, aby mohl políbit Willa. Will polibek s radostí přijal, obmotal ruce kolem Hannibala a svalil ho na sebe. Hannibal s úšklebkem kousl Willa lehce do rtů a vjel svými dlaněmi pod jeho košili.

Vychutnával si tu teplou a neuvěřitelně hebkou kůži pod svými prsty. Will zasténal, když se Hannibalovy studené ruce setkaly s jeho přehřátou kůží. Otevřel ústa a nechal do nich vniknout Hannibalův dravý jazyk, který se okamžitě pustil do tance s tím jeho. Hladil Hannibalovy krásně jemné vlasy a nechával staršího muže, aby si ho podmanil.

Hannibal se od něj po chvilce odtrhl. Will nesouhlasně zasténal a přinutil Hannibala k úsměvu.

,,Na toto bude ještě času dost, drahý. Raděj mi pověz, na co se mám psychicky připravit.ˮ

Will se ušklíbnul a začal vyprávět o svých bratrech.

 

23. 12., 11:20

Meghan chystala stůl a usmívala se u toho jako sluníčko. I Siger byl šťastný, že jeho synové byli ochotní vrátit se domů a oslavit s nimi Vánoce. Siger si byl jistý, že je k tomu spíše donutili jejich milenci, ale jemu to bylo jedno. Hlavně, že jeho manželka opět byla šťastná a on mohl opět strávit nějaký čas se svými chlapci, než se mu opět rozběhnou do světa.

,,Připravena na rodinné shledání, drahá?ˮ zeptal se.

,,Jistě, drahý.ˮ

Siger odešel do druhého patra a zastavil se na konci chodby, kde byli ve čtyřech pokojích jeho chlapci a jejich milovaní.

Nadechl se a zvolal: ,,Chlapci, oběd!ˮ Uslyšel pár nadávek a zamručení. S úsměvem se otočil a odešel zpět dolů.

Za chvíli uslyšel otevírání dveří.

…

,,Chlapci, oběd!ˮ

,,Bože, proč?!ˮ povzdychl si Sherlock. Užíval si masáže, kterou mu John od jejich příjezdu poskytoval. 

,,Protože, tady máš košili a oblékni se. Chovej se slušně a slibuji, že večer budeme pokračovat.ˮ

,,Ty víš, jak na mě.ˮ

,,Samozřejmě, je to moje povinnost,ˮ řekl John a počkal, až si Sherlock obleče košili. Když se konečně upravil, vyšli spolu ven.

…

,,Chlapci oběd!ˮ

,,Ale ne,ˮ povzdychl si Mycroft a zasténal, když Gregory přejel rukou po jeho nahém boku.

,,Ale ano, pojď, za tyto dva týdny budeme mít na to ještě spoustu času.ˮ

 ,,Přísaháš?ˮ

,,Copak bych ti lhal?ˮ Greg zamrkal, a ač neochotně, slezl z Mycrofta.

…

,,Chlapci, oběd!ˮ

Q se zamručením zabořil hlavu do Jamesovi hrudi a nechal se jím obejmout. Starší muž se zasmál a přitáhl si ho blíž k sobě.

,,Už jsme byli v posteli dost dlouho, je načase, abys mi představil tvé šílené bratry.ˮ

,,Jsi si jistý? Nechci, aby ses vystrašil a utekl.ˮ

,,Jsem tajný agent, mě jen tak něco nevystraší.ˮ

,,Ano, kromě mých rodičů,ˮ protočil oči Q a odkutálel se od něj. Vstal z postele a začal po zemi sbírat své oblečení. James si liboval v pohledu na svého nahého milence, jak se sklání nad svým oblečením.

,,Vím, že se ti ten pohled nanejvýš líbí, ale měl bys vylézt z té postele.ˮ

,,Už jdu, Quilly.ˮ

,,Řekni mi tak ještě jednou a na příští misi ti dám místo samopalu vodní pistoli!ˮ

,,Jistě, lásko,ˮ ušklíbl se James a vylezl z postele.

…

,,Chlapci, oběd!ˮ

 Will si všiml, jak moc se Hannibal netěšil na jídlo. Pečlivě kontroloval, co se dostane do jeho těla a neměl rád, když měl jíst u cizích lidí. Byl zvyklý si vařit sám, nebo chodit do těch nejlepších a nejdražších restaurací.

,,Neboj se, tetička umí skvěle vařit,ˮ snažil se ujistit svého milence.

,,Když myslíš,ˮ povzdychl si Hannibal.

,,Vím.ˮ

Will vstal a podal Hannibalovi ruku. Hannibal ji přijal a zvedl se z postele. Společně ruku v ruce zamířili ke dveřím a otevřeli je.  

…

Ať to bylo náhodou či proklatým osudem, nyní stáli v chodbě všichni čtyři Holmesové i se svými partnery. Všichni se navzájem pozorovali a nastalo nanejvýš trapné ticho.

,,Je pěkné vás zase vidět, drazí bratři,ˮ ujal se slova Mycroft.

,,Ani nevíš jak moc,ˮ povzdychl si Quillan a Sherlock protočil oči.

,,Panebože, co to rodiče popadlo, dát nás do jednoho domu na dva týdny,ˮ řekl.

,,Je pěkné vidět, že se nic nezměnilo,ˮ poznamenal sarkasticky Will.

,,Ale změnilo, Mycroft zase přibral, Quillan vynalezl další hračičky pro národní bezpečnost a ty sis beztak našel několik dalších psů,ˮ pronesl Sherlock s nadějí, že naštve své bratry.

,,A ty sis konečně našel někoho, kdo s tebou vydrží v jedné místnosti, aniž by se tě pokusil zastřelit, ubodat či udusit. Dobrá práce, Sherly,ˮ oplatil Will svému bratranci.

Hannibal si nemohl pomoc, ale s pozdvihnutým obočím pozoroval svého Willa. Ještě nikdy ho neviděl chovat se tak moc uvolněně a tak moc neslušně. Neznechucovalo ho to, spíš naopak, vzrušovalo ho to.

Sherlock se na svého bratra podíval s úšklebkem. Nic se nezměnilo.

,,Proč nejdeme na oběd? Po obědě budeme mít dost času na probrání našeho života,ˮ navrhl Mycroft a Quillan s Willem s ním souhlasili.

,,Ty a to tvoje jídlo,ˮ neodpustil si Sherlock.

,,Sherlocku, mlč!ˮ okřikl ho Quillan unavený z jeho bratrových poznámek.

,,Proč, Quilly?ˮ

,,Já tě zabiju!ˮ vykřikl naštvaně.

James poznal, že musí zakročit. Obmotal ruku kolem Quillanova pasu a přitáhl si ho k sobě.

,,Žádné zabíjení,ˮ pošeptal Quillanovi do ucha a ten se okamžitě uklidnil.

,,Fajn,ˮ souhlasil a přestal sebou vrtět.

,,Tak když jste se konečně uklidnili, můžeme se jít najíst?ˮ zeptal se tentokrát John a šlápl Sherlockovi na nohu, když začal otevírat pusu.

,,Ano.ˮ

Všichni souhlasili a vydali se do jídelny.