Výročí

John se opravdu snažil. Prostřel nádherně stůl, položil na něj dva svícny, do kterých vložil vonné svíčky, které zapálil, aby provoněl celý jejich byt. Večeři už měl téměř dovařenou a zatím to vypadalo, že jde vše podle plánu.

Bylo to už sto let od doby, kdy poprvé potkal Sherlocka, a také už sto let od jejich svázání.

Nezestárli ani o den, kdyby se teď vyfotili, nikdo by nepoznal rozdíl mezi touto fotkou a jejich svatební fotkou. Jelikož nestárli, museli se často stěhovat, na každém místě vydrželi necelých deset let, než začalo být podezřelé, že jejich vlasy nejsou naprosto šedivé a tváře jim nezdobí vrásky.

A tak cestovali po celém světě stejně jako Mycroft a Greg. I přes velkou vzdálenost od Británie našel Mycroft způsob, jak stále řídit britskou vládu. Sherlock s Gregem ho kvůli tomu často popichovali, ale Mycroft jen protáčel oči.

Bratři Holmesovi se spolu už tak často nevídali. Většinou se stávalo, že každý byl na opačné straně planety.

Jednou za rok se ale všichni sešli, bratři si spolu mohli popovídat a John s Gregem si mohli postěžovat na své drahé polovičky.

Nebyl to špatný život a John za něj vděčil Sherlockovi. Jedinou nevýhodou bylo, že ne všechno v jejich životě bylo nesmrtelné. Lucy, Lily i Tabita se dožily vysokého věku. Jednoho rána, když jim John chystal snídani, našel je všechny tři v jednom pelíšku. Ani jedna z nich se nehýbala.

Spolu se Sherlockem je pohřbili na zahradě domu, ve kterém zrovna přebývali. Vystrojili jim důstojný pohřeb - přeci jen to byly jejich malé holčičky, jejich děťátka.

Teprve po sedmnácti letech se rozhodli pořídit si další zvířátka. Vzali si další dvě kočky, opět z útulku. Chtěli jim pomoci prožít aspoň trochu šťastný život.

A tak se to opakovalo. Po jejich smrti vždy zašli do blízkého útulku a brali si k sobě další.

Jejich nejnovější, Michael, Gabriel a Tina, seděli v koutě kuchyně a se zájmem ho pozorovali.

,,Nebojte se, připravuju pro Sherlocka překvapení,” zamrkal na ně.

Tato parta byla podivně ochranitelská vůči Sherlockovi. Jakmile na něj John začal křičet, všichni tři si stoupli před Sherlocka a začali na něj prskat.

Sherlock se vždy pobaveně ušklíbnul a všechny je podrbal na hlavičce.

,,Vy moji malí bodyguardi,” říkal jim.

John musel tedy počkat, až se nacházeli ve své ložnici, kde na svého manžela mohl nadávat, jak chtěl. Jenže místo hádky to vždy vyústilo v rande s postelí, nebo zemí, Sherlock nebyl zrovna vybíravý.

John dodělal poslední přípravy jak na sobě, tak i na jídle, a vyčkával Sherlockův příchod.

…

O necelou čtvrt hodinu později v zámku konečně zarachotil klíč a do jejich malého bytu konečně vešel Sherlock. Byl stále neuvěřitelně krásný a okouzlující, jako před těmi sto lety.

John se na něj nemohl vynadívat, a i když ho jeho manžel kolikrát vytáčel do nepříčetnosti, John ho nade vše miloval.

Sherlock se udiveně zastavil, když si všiml prostřeného stolu. Jeho zrak se okamžitě přesunul k Johnovi, který se na něj sladce usmíval.

,,Šťastné sté výročí, lásko,” řekl John a objal ho kolem pasu.

,,Tobě taky, Johne,” usmál se nakonec Sherlock a políbil ho na tvář.

John ho odvedl ke stolu a odběhl ke kuchyňské lince, aby jim oběma naservíroval večeři.

Jenže než stihl vzít oba plné talíře a odnést je ke stolu, Sherlock se připlížil za něj a pevně ho objal.

,,Johne, děkuji ti.”

,,Za co? Není to první výročí, které slavíme.”

,,Já...nikdy jsem si nemyslel, že nadejde den, kdy budu mít někoho, kdo se mnou stráví věčnost. Vím, že ne vždy je to se mnou jednoduché, ale miluju tě. Miluju.”

,,A já tebe, Sherlocku.”

John se otočil v Sherlockových pažích a lehce ho políbil. Po prvním polibku následoval druhý a po něm zase třetí.

,,Pojďme se najíst, než to bude studené, lásko,” řekl nakonec John a odtáhl se od svého manžela.

,,Jen pokud mi slíbíš, že po večeři pokračujeme v posteli.”

,,To se budeš muset zeptat svých ochránců.”

Sherlock se podíval na tři kočky v rohu kuchyně. Ty jen zamňoukaly a odešly do obýváku do svých pelíšků.

,,Máš na ně kouzelný vliv.”

,,Jsem celý kouzelný. Zrovna před týdnem jsi mi to říkal, když jsem ti-”

,,Já vím,” protočil John oči a vzal do rukou oba talíře. ,,Nejprve večeře pak sex, v tomhle pořadí.”

,,Doufám, že to čekání za to bude stát.”

,,Nemusíš se bát,” mrkl John svůdně. ,,Rád ti zopakuju všechny mé kvality.”

,,V tom případě tou svou největší sněz večeři. Chci být co nejrychleji v posteli.”

,,A dárek nedostanu?”

,,Jen si počkej, brzy dostaneš všechno.”

,,Já už všechno mám. Skvělý život a úžasného manžela.”

,,A nezapomeň na naše tři děťátka.”

,,Samozřejmě, jak bych mohl?”

Sherlock otevřel víno a oběma jim nalil.

,,Na nás.”

,,Na nás.”