Záchrana (Pro Liam)

A/N: Tuto scénu používám docela dost, ale přišla jsem na další způsob, jak ji ještě napsat :D Snad se bude líbit.

Bojoval, jak nejlépe mohl, ale Budge byl opravdu silným protivníkem. Hannibal se nevzdával, pokračoval ve svých výpadech. Bohužel ale při jednom neodhadl vzdálenost a upadl na zem. Tobias okamžitě využil příležitosti a rozmáchl se, aby ho dokončil. Hannibal přivřel oči a dal si před hlavu obě ruce.

Závěrečná rána ale nepřišla. Ozvaly se dva výstřely a muž před ním se mrtvý skácel na podlahu. Hannibal překvapeně otevřel oči.

Před ním stál Will s nataženou paží, ve které spočívala zbraň. Na tváři mu hrál spokojený úsměv. Vypadal jinak než Will, s kterým trávil středeční večery.

,,Wille?” zeptal se nevěřícně.

Will se začal hystericky smát, než padl na kolena na podlahu.

,,Zasloužili si smrt, všichni si ji zasloužili.”

Hannibal věděl, co znamená Willovo nesmyslné mumlání. Jeho Will se momentálně nacházel uvězněný v mysli nějakého psychopata a nedokázal se odtud dostat pryč.

Po kolenou se k němu připlazil a přitáhl si ho do náruče. Začal hladit jeho záda, potřeboval, aby ho Will cítil.

,,Wille, probuď se, tohle nejsi ty,” šeptal mu do ucha.

Will se stále hystericky smál, ale jeho smích začínal pomalu utichat.

,,Prober se, vrať se zpět ke mně. Prosím.”

Cítil, jak Willovo tělo ztuhlo. Pevně ho sevřel, kdyby Will náhodou dostal panický záchvat.

,,Doktore Lectere?” ozvalo se tiše.

,,Jsi v pořádku, Wille.”

,,Co se stalo?” zeptal se Will, když si všiml krve na Lecterových rukách.

,,Zachránil jsi mi život. Pokoušel se mě zabít, ale ty jsi ho zastřelil.”

Will se otočil směrem, kterým Hannibal ukazoval, a málem omdlel, když uviděl mrtvé tělo.

,,Já si to vůbec nepamatuju. Nic z toho. Nevím ani jak jsem se sem dostal. Co se to se mnou sakra děje?”

Will začal samým zoufalstvím brečet, přitom si ale zakrýval tvář, aby mu do ní Hannibal neviděl.

Hannibal si ho ovšem přitáhl co nejblíže k sobě a začal ho vískat ve vlasech. Nemohl být šťastnější, naprosto zlomil Willa (i když za to z větší části mohl Crawford). Teď nezbývalo nic jiného, než aby Willovi vytvořil závislost na něm.

,,I když nechci, musíme zavolat policii. Nemusíš se ničeho bát. Byla to sebe obrana. Nebýt tebe, už jsem tu dávno nemusel být,” usmál se mile na Wille. ,,Zavolej Jackovi, ano?”

Will přikývl a poslušně Hannibalův rozkaz splnil. Následně vytáhl z jedné skříňky lékárničku a vrátil se zpět na podlahu, aby mohl svému psychiatrovi pomoc s některými zraněními.

Opatrně čistil Hannibalovy rány a zakrýval je obvazy. Hannibal mu trpělivě říkal, co má a nemá dělat. Když byla většina Hannibalových ran hotová, přitáhl si Hannibal Willa zpátky k sobě a nechal jej odpočívat.

,,Děkuju ti, Wille. Vděčím ti život.”

,,Ne, ten já vděčím vám, doktore.”

,,Pak tedy přijď ke mně dnes na večeři. Nemyslím si, že budu schopný jíst sám v tak velkém domě.”

,,Nechci být na obtíž,” protestoval Will.

,,To ty nejsi nikdy.”

Hannibal Willa pohladil po tváři a začínal se sklánět, aby ho mohl i políbit. Sotva se jejich rty lehce dotkly, do kanceláře vletěla FBI spolu s Crawfordem.

,,Večer budeme pokračovat, slibuju,” zašeptal Hannibal, než se od Willa odtáhl.

Will jen přikývl a velmi neochotně se otočil k Jackovi, který na něj valil otázky.