Žert

22.10.2017 21:00

 

A/N: Aneb když se zvrhne hlídání v noční můru :D

 

Magnus i Alec si užívali své zasloužené rande, které tak dlouho oddalovaly okolnosti kolem nich. Nakonec se ho dočkali, jelikož Jace byl tak hodný a nabídl se, že pohlídá Maxe i Rafaela, aby si oni dva mohli udělat příjemný romantický večer.

Neuběhly ani dvě hodiny, když jim zavolal značně rozrušený Jace.

,,Co se děje?” zeptal se vystrašeně Alec.

,,Tví synové se stali! Vychovali jste ďábli a já tady nebudu už ani minutu. Je mi jedno, kde jste, okamžitě se vraťte domů!”

Alec si povzdechl, moc dobře slyšel v pozadí smích svých synů a věděl, že to neznamená nic dobrého.

,,Budeme tam za chvíli,” odpověděl Alec a otráveně si povzdechl.

,,Co se stalo, lásko?” zeptal se Magnus.

,,Raf a Max nejspíš dohnali Jace k šílenství. Myslím, že jsme právě přišli o naši chůvu, musíme se vrátit.”

Magnus přikývl a zavolal číšníka, aby mohl zaplatit jejich večeři.

…

Jakmile otevřeli dveře do bytu, Jace vyběhl ven.

,,Už nikdy je nehlídám sám!” vykřikl, než se ztratil z jejich dohledu.

,,Říkám pořád, že by z něj byl dobrý herec,” poznamenal Magnus, než vešel do svého bytu následován Alexandrem. ,,Maxie, Rafie, co jste udělali svému strýčkovi, že tak rychle utekl?” zeptal se.

Oba chlapci se jen smáli, než poukázali na hromadu gumových kačenek. Jelikož se v jejich bytu nenacházela ani jedna kačenka, Magnusovi bylo jasné, že je Max vykouzlil.

,,Tak tohle bylo kruté,” konstatoval Alec, ale úsměv z jeho tváře nezmizel. ,,Budete se muset strýčkovi Jaceovi omluvit, strašit ho jeho největším nepřítelem od vás nebylo pěkné.”

,,Ano, tati,” přikývli oba chlapci.

,,Skvěle, teď pojďte, nejvyšší čas vás uložit do postele.”

Všichni čtyři odešli do dětského pokoje, kde Magnus a Alec své syny uložili do svých postelí a ujistili se, že jsou v naprostém pořádku.

,,Dobrou noc, zlatíčka,” popřál Magnus.

,,Dobrou.”

Alec odešel z pokoje a Magnus ho následoval, než se na poslední chvíli otočil.

,,A dobrá práce, jen to neříkejte před tatínkem,” zamrkal, než za sebou něžně zavřel dveře.

Chlapci se jen zasmáli, než ve svých postýlkách spokojeně usnuli.