Život nemá pravidla

14.09.2014 18:09

Fajn, tohle si zasloužíte, protože jsem mrcha a potřebuju si u vás šplhnout (nebo spíš nechci zemřít). Takže tady máte alternativní pokračování pro jednorázovku Pravidlo života.

Hannibal otevřel oči a prudce se vymrštil do sedu. Čelo měl zpocené a jeho srdce bilo jako splašené. Hannibal nic z toho nevnímal, ještě stále měl před očima obraz Williama se zbraní v ruce. Byl to sen nebo skutečnost?

Opatrně se podíval vedle sebe a spadl mu kámen ze srdce, když vedle něj Will lehce podřimoval. Nepříjemně se otřásl nad myšlenkou, že by spal s Alanou.

Vymotal se z přikrývek a odešel do koupelny, kde na sebe pustil proud studené vody. Cítil se tak špinavý. Noční můra, kterou před chvílí měl, mu málem způsobila infarkt. Opravdu by dokázal být takový hajzl a podvedl by Willa? Opravdu by donutil svým jednáním Willa k sebevraždě?

Ne, nikdy.

Will byl pro něj první a poslední. Nikdo jiný v jeho životě neměl takovou cenu a takový význam. Tak lehce by se Willa nevzdal, ne pro nikoho jiného. Bylo by to jako by se vzdal své osobní hvězdy pro nějaké Slunce, jenom proto, že zářilo jasněji, nebylo pro něj tak cenné, jako jeho malá hvězdička.

Will mohl být tichý antisociální muž, ale jen proto, že nebyl jako všichni ti snobští pitomci, neznamenalo, že stál za míň než oni. Spíš naopak.

Hannibal se snažil dostat z her, které na něj uspořádala jeho vlastní mysl, a raději setrvával pod studenou vodou a snažil se opět vrátit do reality.

,,Hannibale? Hannibale, co to proboha děláš? Vždyť ta voda je studená!ˮ přivedl ho do reality hlas jeho drahého.

Hannibal otevřel oči a setkal se s vystrašenýma očima svého milence. Will vypnul vodu a přehodil mu kolem ramen ručník.

,,Mrzneš, snažil ses umrznout, nebo co sakra?!ˮ Will ho peskoval stejným způsobem, jako to kdysi dělávala jeho matka, ale Hannibal nemohl být vděčnější za jeho přítomnost. Přitáhl si ho k sobě a objal ho.

,,Promočil jsi mi tričko a jsi studený jako sněhulák,ˮ stěžoval si Will. I přesto přehodil své paže kolem Hannibalova krku a přitáhl si ho k sobě. Něžně jej hladil po studených zádech a snažil se ho zahřát.

,,Wille, Williame,ˮ šeptal Hannibal. Dopadlo na něj, jak křehký jeho Will je, jak lehce mu může ublížit. V té chvíli nechtěl udělat nic jiného, než zamotat Willa do nejjemnější deky a tulit si ho k hrudi do konce svého života.

,,Co se děje?ˮ zeptal se Will. ,,Nikdy ti neublížím, nikdy tě nezraním, slibuju, slibuju,ˮ šeptal zoufale místo odpovědi. Will pochopil, že se mu nejspíš něco zdálo a nebylo to nic pěkného.

,,Pojďme do postele, musím tě zahřát.ˮ

Will vzal župan a navlékl ho na Hannibalovu studenou kůži. Vzal ho za ruku a pomalu ho vedl do ložnice. Položil ho na postel a přehodil přes něj přikrývku. Vlezl si pod peřinu za ním a objal ho. Hannibal se k němu přitulil a položil si hlavu pod Willovu bradu.

Pro Willa to nebyla obvyklá situace, obvykle Hannibal uklidňoval jeho. Věděl, že Hannibal měl své vlastní démony a temné stránky, ale doteď neměl možnost se s nimi setkat. Ulevilo se mu, že se s nimi dokázal alespoň trochu vypořádat a Hannibala uklidnit.

Will se neptal, co Hannibala trápí, věděl, že na to bude čas. Nejprve se musí Hannibal uklidnit a prospat se, mluvení počká.

,,Prosím, neopouštěj mě,ˮ poprosil Hannibal.

,,To nikdy neudělám, slibuji.ˮ

Hannibal lehce přikývl a zavřel oči. Brzy opět usnul.

…

Ráno se Hannibal probudil v prázdné posteli. Bylo mu teplo, ale Will nebyl vedle něj. Zůstával ovšem v klidu, protože slyšel tiché cinkání nádobí. Vstal z postele a pevně si kolem sebe uvázal župan.

Pomalu se vydal do kuchyně a cestou si skládal myšlenky. Ať jeho sen znamenal cokoli, nikdy Willa nepodvede, nikdy Willa neopustí, nikdy nedovolí, aby se Will zabil a už vůbec ne kvůli němu. Neopustí jediného člověka, který mu rozumí. I když Will neví o jeho temné stránce, zná ho téměř dokonale.

Hannibal se Willa nechce vzdát, nedokáže se ho vzdát. Will je jeho.

Hannibal vešel do kuchyně, kde už byla nachystaná snídaně a Will právě nesl ke stolu dva hrnky s teplou kávou. Okamžitě ho obdaroval svým výjimečným úsměvem.

,,Dobré ráno, je ti líp?ˮ

,,Ano, je,ˮ přikývl Hannibal a šel k Willovi. Zastavil se těsně před ním. Sklonil se a políbil ho. ,,Dobré ráno, drahý.ˮ

,,Jsi opravdu v pořádku?ˮ zeptal se znovu Will.

,,Ano, jen mě obejmi a drž.ˮ

Will, stále zaražený nad Hannibalovým chováním, splnil Hannibalovo přání. Jen stál blízko něj a objímal ho. Opět ho hladil po zádech, jelikož věděl, že Hannibala to uklidňovalo.

Stáli tam dobrých deset minut, než se Hannibal odtáhl.

,,Co máme ke snídani?ˮ zeptal se.

,,Sedni si a uvidíš,ˮ odpověděl Will a krátce ho políbil. Hannibal se s úsměvem posadil a počkal, až mu Will nabere snídani.

…

Po snídani Will odjel do práce a Hannibal zůstal doma sám. Stále byl otřesený svou noční můrou. Ta ho však utvrzovala v jedné věci, chtěl, aby byl Will jen jeho. Protože měl celý den volno, začal se rozhlížet po prstenech. Jaký byl lepší způsob, jakým si připoutá Willa k sobě, než že si jej vezme?

…

Will se večer vrátil domů. Celý dům byl však zahlcen tmou.

,,Hannibale?ˮ zavolal do ticha, ale neozvalo se mu jediné odpovědi.

Pokusil se ho najít v kuchyni, ale kuchyně byla prázdná. Avšak Hannibal byl doma, všude byla cítit vůně právě upečeného masa.

Zkusil tedy jídelnu.

Jídelnu osvětlovalo několik desítek svící, stůl byl prostřený pro dva. A u dveří čekal Hannibal. Nebyl oblečený v žádném obleku, ale v béžových kalhotách a bílé košili. Byl oblečený normálně, tak, jak to Will miloval.

,,Hannibale?ˮ zašeptal Will překvapeně.

,,Williame, doufám, že jsi měl dobrý den.ˮ

,,To ano, ale co je toto?ˮ

Hannibal ho pohladil po vlasech a vzal ho za ruku. Dovedl ho ke stolu a posadil ho před krásně voňavý plný talíř.

,,Dobrou chuť, drahý.ˮ

,,Děkuji.ˮ

Will ochutnal první sousto a málem se slastí rozplynul. Jeho chuťové buňky začaly radostí tancovat.

,,Je to vynikající.ˮ

,,Jsem rád, že ti chutná.ˮ

,,Jako by mi někdy nechutnalo.ˮ

,,I mistr tesař se někdy utne.ˮ

Will se usmál a ochutnal další sousto.

Jedli v příjemné tichosti. Will však tušil, že tento večer nebude stejný, jako jejich ostatní večeře. Četl to v Hannibalově tváři.

Dojedli a odnesli nádobí do dřezu. Will ho chtěl umýt, ale Hannibal řekl, že do zítřejšího rána nikam neuteče. Místo toho vzal Willa na zahradu, kde na zemi ležela deka a na ní dvě skleničky plus kyblík s ledem, ve kterém bylo šampaňské.

,,Dnes je úplněk,ˮ zašeptal Willovi do ucha a vedl ho k dece. Na dece si před něj kleknul a hluboce mu pohlédl do očí. ,,Williame Grahame, uděláš mi tu radost a staneš se mým manželem?ˮ

,,Ano,ˮ řekl Will. Byl dojatý, nedokázal uvěřit, že si ho Hannibal chce opravdu vzít.

Hannibal se na něj usmál a vytáhl z kapsy krabičku. Otevřel ji a nasadil Willovi prsten, který se v ní ukrýval.

Prsten byl nový. Hannibal by rád koupil něco starého, ale chtěl, aby s Willem započali úplně novou cestu, aby pro ně bylo vše nové. Navíc Will by stejně chtěl něco diskrétnějšího než prsten obrovské hodnoty.

Hannibal jedním trhnutím ruky strhl Willa k sobě. Will přistál na něm, ale Hannibalovi to vůbec nevadilo. Objal ho a zabořil hlavu do Willova krku, kde ucítil sladkou vůni Willovy nové kolínské.

,,Miluju tě,ˮ zašeptal.

,,A já tebe.ˮ

Will se schoulil u Hannibalovy hrudi a oba začaly popíjet šampaňské. Celou dobu je osvěcoval měsíční svit.  Vyměňovali si sladké polibky a jemné dotyky, dokud na dece neusnuli.

 

Tak doufám, že se líbilo a že zůstanu živá. Pro čtenáře Iliuzije mám dobrou zprávu, povídku mám dopsanou. Čeká vás poslední kapitola + epilog. A abych byla opět mrcha, tady máte 5 útržků z poslední kapitoly, ať se máte na co těšit :D. 

 

Will věděl, že nyní nemůže nechat Browna jít, ani kdyby chtěl. 

 

,,Ano, drahý?ˮ

,,Vědí to.ˮ

 

Toto byl souboj na život a na smrt. Jen jeden vyhraje, jen jeden přežije.

 

Dvacet minut uběhlo a ona pomalu vyšla z auta. Zamířila k hlavním dveřím, které byly díky Jackovi již otevřené. Uslyšela rámus a rychle se vydala směrem, ze kterého se ozýval.

 

Mohl ho zabít, ale nebylo by zábavnější, aby se schovával v jeho sklípku ze strachu z Hannibala a vykrvácel, zatímco Hannibal bude míle daleko?