Žmogžudystė

Bylo kolem čtvrté hodiny ráno, když Willův mobil začal otravně zvonit. Will na protest zamručel a pomalu otevřel oči. Hannibal ještě stále spal. I ve spánku se ho však držel jako klíště.

,,Majetnický bastard,ˮ pomyslel si Will s úsměvem. Nechtěl, aby ho jakýkoli idiot, který právě volal, vzbudil.

Opatrně se vymotal z Hannibalových silných paží a hledal po pokoji své kalhoty, kde se nacházel jeho mobil. Rychle je našel a vytáhnul mobil.

,,Ano?ˮ zašeptal.

,,Ahoj, Wille. Je mi líto, že tě ruším tak brzy ráno, ale potřebuji, abys okamžitě přijel. Našli jsme tělo. Oběť byla opět uškrcena tenkými drátky, ale je naaranžovaná úplně jinak. Vrah ji ani nevyňal žádné orgány. I tak si myslíme, že by to mohl být imitátor rozparovače.ˮ

,,Pošli mi adresu. Budu tam.ˮ

Will byl pořádně unavený, a aby toho nebylo málo, neskutečně ho bolel jeho zadek. Za to však mohl Hannibal. Věděl, že není moc v dobré kondici, aby někam jel, ale touha po odplatě tomu hajzlovi, který se odvážil okopírovat Hannibalovo dílo, byla dost velká na to, aby dostala Willa z postele.

,,Dobře, díky.ˮ

Will zavěsil a s povzdychem si začal oblékat své kalhoty. Otevřel Hannibalovu skříň, ve které měl pár svých věcí.

S Hannibalem spolu trávili většinu času, proto měl u Hannibala několik kusů oblečení a dokonce i Hannibal měl u něj nějaké oblečení. I když se to zdálo značně nereálné, bylo to tak.

Vyndal jednu ze svých čistých košil a oblékl si ji. Když byl připraven, sklonil se nad stále spícím Hannibalem a políbil ho. Nechtěl ho rušit ve spánku, věděl, že staršího muže čeká sezení s Franklynem, a tak si musí pořádně odpočinout. Potichu odešel z ložnice a stejně tiše se vypařil z domu.

…

Tentokrát byl zločin spáchán v koncertním sále. Vrah oběť přeměnil na hudební nástroj. V krku jí udělal díru a dal si práci s tím, aby zvuk dobře zněl. Hudební nástroj v koncertním sále. Jak velmi tematické.

,,Je to on?ˮ zeptal se Jack místo přivítání.

,,Zdá se, že ano. Dej mi chvilku.ˮ

,,Dobře,ˮ přikývl Jack a otočil se ke svému týmu. ,,Dobře, lidi, všichni pryč.ˮ

Místnost se brzy vyprázdnila, dokud v sále nezůstal jen on a oběť. Zavřel oči a zhluboka se nadechl.

Po chvíli je otevřel.

…

Stojím ve svém sklepě. Má oběť, muž kolem třiceti let, běloch, svobodný, bezdětný, alkoholik, sedí zdrogovaná na židli. Přejdu k němu, v ruce struny. Je svázaný, potřebuju, aby se nevrtěl, až ho zabiju. Ušetří mi to práci a všechno půjde hladce. A neuteče. I když je na to až moc zdrogovaný.

Stoupnu si za něj a struny lehce obmotám kolem jeho krku. Něco nesmyslně žvatlá, ale neobtěžuji se ho poslouchat. K čemu, když za chvíli umře a stane se mým mistrovským dílem. Poprvé budu moci zabít ve vlastním stylu. Poprvé budu moci světu ukázat svou skutečnou tvář, ne masku.

Zatáhnu za struny a pevně je svírám. Dráty se zařezávají do jeho krku, začíná se dusit. Ještě pár minut a bude po všem, bude mrtvý. Díky tomu, že je svázaný, uškrtit ho je velmi jednoduché a po čtyřech minutách je po všem.

Přestane se hýbat. Upustím struny a vytáhnu svůj nůž. Rozříznu mu krk a nechám ho vykrvácet. Nechci si však přidělávat práci s uklízením. Postavím před něj kbelík a počkám, až do něj vykrvácí.

Když do kbelíku spadnou poslední kapky krve, pustím se do práce. Udělám mu v hlavě díru a protáhnu jí dřevěnou hlavu a krk violoncella. Jeho krkem protáhnu struny a ladím, dokud z něj nevychází božský zvuk.

Moje dílo je připraveno. Převezu ho do koncertního sálu a nechám ho na židli, akorát z něj sundám lano, kterým je k židli přivázaný. Posledních pár detailů a policie může přijet. Všichni můžou obdivovat můj výtvor.

Ale ničí názor není důležitější než názor Chesapeakského rozparovače. Chci jeho obdiv a doufám, že tímto si ho získám na svou stranu. Společně můžeme být neporazitelní, nikdy na nás nepřijdou. Vím, kdo to je a taky vím, že se mu můj nápad bude líbit, přeci jen zbožňuje operu a koncerty.

…

Will otevřel oči a prudce vydechl. Vrátil se zpět do reality. S radostí uvítal ostrou bolest hlavy a neustálou bolest v jeho pozadí. Aspoň si byl jistý, že je ve svém těle.

,,Wille? Wille! Cos viděl?ˮ

Crawford byl okamžitě vedle něj a chtěl co nejvíce informací. Will musel popřemýšlet, co mu poví a co si nechá pro sebe.

,,Je to on. Chce Rozparovačův obdiv. Začal vraždit svým stylem, doufá, že se to rozparovači bude líbit. Nejdřív oběť uškrtil, a pak z ní udělal tohle. Pravděpodobně to bude nějaký výrobce hudebních nástrojů.ˮ

,,Díky. Rád bych, abys s námi zajel do laboratoře, třeba něco objevíme.ˮ

Will přikývl. Ještě v životě necítil ve svém nitru takovou zlost. Tento vrah věděl o Hannibalovi. Nebo si aspoň myslel, že ví, kdo je skutečný Rozparovač. Nicméně se chtěl s Hannibalem přátelit a zabíjet po jeho boku. Jak někdo mohl být tak zatraceně naivní?

On je Hannibalovou společností. On stojí po Hannibalově boku. On je ten, kterého Hannibal miluje a pro koho Hannibal zabíjí. On a nikdo jiný. Toho hajzla, který si myslí opak, dostane a hodí ho smrti přímo do náručí.

Za každou cenu.

…

Hannibal se probudil z velmi příjemného spánku, který obsahoval jeho postel a velmi nahého Willa Grahama. Tento sen ho však nenechal bez menšího problému v jeho rozkroku. Rukou šáhl na místo vedle sebe, ale dotknul se jen studeného prostěradla. Naštvaně zamručel a otočil se. Místo vedle něj bylo prázdné a skříň s oblečením byla otevřená. Okamžitě proklínal Jacka Crawforda, protože si byl jistý, že to byla Crawfordova vina, že Will nyní není v posteli vedle něj.

Zase bude muset všechno dělat sám. Vyklouznul z postele a natáhl se pro košili, kterou Willovi půjčil. Ještě stále po něm voněla. Jako největší úspěch svého života Hannibal považoval skutečnost, že dokázal přinutit Willa zbavit se té příšerné vody po holení a koupit mu jinou, která líp seděla jeho vkusu. Ne že by se obtěžoval Willa zeptat na jeho názor.

Willovi to bylo celkem jedno. Zezačátku odmítal ty předražené serepetičky, kterými ho Hannibal obklopoval a používal své staré voňavky. Když mu je ale Hannibal začal vylívat do umyvadla, vzdal se. A Hannibal ucítil sladkou vůni vítězství. Opět.

Hannibal vzal košili a vrátil se z ní zpět do své vyhřáté postele. Oblékl si ji na sebe a zavřel oči. Soustředil se jen na Willovu vůni, která okamžitě zaplnila všechny jeho smysly. Jedna jeho ruka okamžitě sklouzla níž po jeho břiše až k místu, kde to nejvíce potřeboval. Přidušeně zasténal a začal se uspokojovat, zatím co myslel o jejich včerejší noci a o Willových slastných výkřicích.

…

Will čekal v laboratoři, v ruce držel druhý kelímek kafe a unaveně si třel oči. Co by dal za Hannibalova delikátní vajíčka a za jeho božskou kávu? Všechno!

Brzy se k němu připojila Beverly Katzová, která už dokončila studování všech důkazů.

,,Ahoj, Wille,ˮ pozdravila ho.

,,Ahoj, Beverly.ˮ

Will už jednou pomáhal Crawfordovi na případu. Seznámil se přitom s celým jeho týmem, který se skládal z Beverly Katzové, Jimmyho Price a Briana Zellera. Se všemi dobře vycházel, ale nejvíce se s ním přátelila Beverly. Will ji měl rád, zastávala se ho a vždy ho zapojila do diskuze.

,,Tak jak to jde s doktorem?ˮ zeptala se, ale Willovi tím málem způsobila infarkt.

,,C-co?ˮ

,,Slyšela jsem, že ti Jack dohodil psychiatra, a my oba moc dobře víme, že máš psychiatry velmi rád.ˮ

,,Už je to lepší, než na začátku. Není jako většina psychiatrů.ˮ

Will se slabě pousmál a Beverly si odvodila svoje.

,,Oh, že by se nám Graham zakoukal?ˮ mrkla na něj. Netušila, jak velkou má pravdu.

,,Beverly, prosím tě,ˮ řekl Will otráveně a protočil oči.

,,Psychiatr, nepsychiatr, jestli je sexy běž do něj!ˮ

Jestli Beverly za něco obdivoval, pak to byl její optimistický přístup k životu.

,,Víš, že je to se mnou komplikované.ˮ

,,Kámo, jestli se konečně nerozhoupeš, budeš navždy panic.ˮ

,,Aspoň by byl můj zadek v bezpečí,ˮ pomyslel si, ale nahlas jen řekl: ,,Jsem si jistý, že to přežiju.ˮ

,,Nevíš, o co přicházíš.ˮ

,,O co neví, že přichází?ˮ zeptal se Jimmy, který právě vešel do laboratoře.

,,O nic,ˮ odpověděl okamžitě Will, ale Beverly ho nenechala se z toho vyvléknout.

,,O radosti sexu.ˮ

,,Jo, to přichází opravdu o hodně,ˮ přikývl Jimmy.

,,Jak bys to ty mohl vědět?ˮ zeptala se s úšklebkem Beverly.

,,Když už jsme u toho, jak dlouho ještě hodláš poletovat kolem Briana? Od té doby, co jsem s vámi pracoval před rokem a půl se nic nezměnilo. Stále se na něj 'nenápadně' díváš,ˮ řekl Will.

,,No,ˮ Jimmy se nervózně poškrabal na hlavě a poté trochu odkryl jeho plášť, aby šel vidět jeho krk. Byl na něm obrovský červený kousanec.

Will a Beverly se na něj překvapeně podívali.

,,Trochu jsme se po dokončení toho případu opili a nějak jsme se dostali k vyznání citů. Ráno jsem se probudil s příšernou kocovinou a nahým Brianem vedle mě. Nádherné ráno,ˮ zamrkal spokojeně a ponořil se do svých vzpomínek.

,,Tak dlouho?! A nic mi neřeknete?ˮ křikla Beverly.

,,Promiň, ale nechtěli jsme, aby to někdo věděl. Znáš Jacka, byl by naštvaný a rozdělil by nás od sebe. Už teď jsme rádi, že se vůbec vidíme. Nedokážu si ani představit, kdybychom pracovali jinde. Neviděli bychom se vůbec.ˮ

Will se cítil trochu provinile. Byl si jistý, že když neměli žádný případ, Jack je honil kvůli Chesapeakskému rozparovači a oni neměli žádné volno.

,,Měl jsi mi to říct. Nic Jackovi neřeknu. Nechci přijít ani o jednoho z vás.ˮ

,,Oh, Beverly, jak dokážeš potěšit moje staré srdce,ˮ řekla Jimmy dojatě a Beverly protočila oči. Will se zasmál, byl rád, že může s nimi pracovat. Byli to jeho jediní přátelé. V tu chvíli si uvědomil, že pokud někdo z nich odhalí jeho pravou tvář, bude je muset zabít. Upřímně doufal, že k tomu nikdy nedojde.

Jejich malou skupinku následoval po chvilce i Brian. Okamžitě si všiml zvláštního výrazu ve tváři Beverly.

,,Co?ˮ zeptal se zmateně.

,,Nic. Naprosto nic,ˮ ušklíbla se Beverly. Brian se podíval na Willa s nadějí, že mu vysvětlí, o co jde, ale ten jen pokrčil rameny. Podíval se proto na Jimmyho. Jimmy jen protočil oči a přitáhl si Briana pro velmi vášnivý polibek.

,,Oh, tohle si musím vyfotit,ˮ zašeptala Beverly. Rychle vytáhla mobil a pořídila si fotku.

Dnešek pro ni nemůže být lepší.

...............................................

Překlad (by Google):

Žmogžudystė = Vražda :D