Zpět domů

08.02.2015 19:33

Takže toto je poslední kapitola této povídky. Ovšem než se pustí do další kapitolovky, kterou slibuju už od minulého roku, dám si na chvíli od kapitolovek pokoj a budu pracovat na jednorázovkách a drabbles. Pokud máte nějaké nápady, napište mi.

P.S. Pro ThePavlaBlog: Tvé přání už jsem splnila, během dalšího týdne se tu objeví :)

 

Nový rok konečně nastal a pro Holmesovi to znamenalo jediné. Museli spolu přežít ještě pár hodin, než se mohli vrátit do svých obvyklých životů. Sice ne ve stejném stavu jako před příjezdem, ale na tom už jim nezáleželo.

…

,,Konečně domů,” vydechl si úlevně Quillan a zabalil si do kufru všechny své věci.

James se na něj něžně usmál a objal ho kolem pasu.

,,Co tvá ruka?”

,,Ještě pořád bolí, ale brzy snad bude v pořádku.”

,,To jsem rád. Obávám se, že jinak bych tvého bratra zabil.”

,,To jsme dva. Máš všechno?”

,,Doufám, že ano.”

,,Dobře. Myslím, že je načase, abychom šli dolů a rozloučili se. Měli bychom už pomalu vyrazit.”

,,Jak chceš.”

James Quillana políbil na temeno, a pak jej pustil, aby mohl vzít svůj a Quillanův kufr.

…

Hannibal si opatrně skládal všechny své věci a balil si je do tašek. Will už měl dávno dobaleno, ležel proto na posteli a s úšklebkem svého milence pozoroval. Hannibal byl až příliš opatrný a o své cennosti se staral, jako by to byly jeho děti.

,,Hodláš se na mě pořád ušklíbat?”

,,Jo,” přikývl Will a protáhl se. Při tom se jeho košile posunula nahoru a odhalila kousek jeho hladké pokožky, na které se ještě stále rýsoval obrys zubů.

Hannibal si oblízl rty, ale rychle se vrátil k balení, než si Will všimne jeho pohledu.

,,Nebude se ti stýskat po tvé rodině?” zeptal se.

,,Trochu. Vždycky se mi po nich stýská, ale když je vidím, veškerý stesk opadne.”

,,Nechtěl ses nikdy odstěhovat zpět do Anglie, abys s nimi mohl být častěji?”

,,Párkrát jsem o tom přemýšlel, kromě rodiny mě tu ovšem nic nedrží.”

,,Kdyby sis to chtěl rozmyslet, stačí říct.”

,,Proč? Ty by ses snad chtěl přestěhovat?”

,,Jednou k tomu možná bude muset dojít. Za prvé někdo může odhalit mé tajemství a za druhé nechci, aby tě Jack udřel k smrti.”

,,Možná jednou, teď ale ne.”

,,Jak si přeješ.”

Hannibal se zohnul a láskyplně jej políbil, než se vrátil ke svému úkolu.

…

John se snažil zabalit kufry sobě a Sherlockovi, ale bylo to těžké, zvláště když ho zezadu objímalo přerostlé dítě jménem Sherlock Holmes.

,,Kdybys mě pustil, měl bych to už dávno hotové.”

,,Kdyby ses nenechal tak snadno rozhodit, měl bys to už dávno hotové,” zavrněl Sherlock a zabořil svůj nos do Johnova krku.

,,Opravdu se o tom chceš se mnou hádat?”

,,Jak bych mohl?”

,,Přesně. Jak bys ty mohl,” protočil John oči.

Sherlock se jen zasmál a rozepl Johnovy rifle.

,,Sherlocku,” snažil se protestovat. Jen o chvíli později měl ovšem Sherlockovy ruce ve svých kalhotách a veškerý odpor byl pryč.

…

Mycroft ze skříně vytahoval všechny své obleky a Greg nad tím jen vrtěl hlavou.

,,Proč si s sebou bereš tolik obleků? Víš, že tví idiotští jsou schopní ti je zničit.”

,,Ano, ale bez nich se necítím v kontrole jako s nimi.”

,,Mycey, nemáš nad nimi kontrolu tak či tak. Jsou stejní jako ty. Samostatní, závislí na svých partnerech a vždycky si děláte, co chcete.”

,,I tak.”

,,Pitomče,” zavrtěl Greg nevěřícně hlavou a vtiskl mu rychlý polibek. ,,Dokonči to, ať se můžeme co nejdříve vrátit domů a opět se milovat v naší posteli.”

Greg s úsměvem lehce plácl Mycrofta po zadku a odešel z pokoje.

…

Sbalení a připravení k odchodu se všichni sešli v hale u vchodových dveří.

,,Tak chlapci, máte vše, co potřebujete?” zeptala se Meghan.

Všichni přikývli a Meghan se s každým z nich rozloučila a zasypala je polibky na tvář.

,,Mám tento rok počítat znovu s oslavou?”

,,Ne!” zazněla jednoznačná odpověď.

Meghan se jen zlomyslně zasmála. Přála si vidět jejich výrazy, až v prosinci dostanou další pozvánku.