12. kapitola

27.04.2015 20:02

 

A/N: Jsem svině.

 

Will měl té noci poprvé od svého oslepnutí noční můru. Zdálo se mu o obětech Chesapeakského rozparovače, o krvi, o všem, na co se snažil zapomenout. Když se probudil, cítil, jak ho chladný vítr bodá do nahé pokožky a jak se jeho chodidla dotýkají trávy.

Nebyl v posteli.

Byl náměsíčný a nyní se nacházel na nějakém neznámem místě.

Celé jeho tělo zaplavila panika a on se celý roztřásl.

,,Wille!” uslyšel Hannibalův výkřik a následně cítil, jak mu Hannibal omotal bundu kolem ramen. ,,Vyděsil jsi mě. Probudil jsem se a ty jsi nikde nebyl. Byl jsi opět náměsíčný?”

,,Já…ano. Promiň.”

,,Za nic se neomlouvej. Měl jsem strach, že se ti něco stalo.”

,,Kde vůbec jsem?”

,,Na mé zahradě. Musel jsi projít celým domem.”

,,Je mi to líto.”

,,Nic se neděje, drahý. Pojď, půjdeme dovnitř. Musíš se zahřát. Jsi studený.”

Aniž by čekal na Willovu odpověď, Hannibal vzal Willa do náručí a nesl ho do své koupelny. Posadil ho na okraj vany, vzal ze skříňky malou osušku, kterou namočil, a následně jí omyl Willovy nohy. 

Will se cítil trapně za to, že Hannibalovi přidělával práci. Už tak měl kvůli němu starosti a musel se o něj starat jako o malé dítě, Will mu nechtěl být ještě větší zátěží.

,,Hotovo. Teď půjdeme spát, do rána je ještě dlouho.”

Hannibal mu vtiskl polibek na čelo a odvedl ho zpět do ložnice.

,,Jistě musíš mít žízeň. Tady, napij se. Jsem si jistý, že voda pročistí tvou mysl.”

Hannibal Willovi podal sklenici vody s dvojnásobnou dávkou spacího prášku. Doufal, že umožní Willovi klidné a hlavně bezesné spaní.

Will všechnu vodu vypil a podal Hannibalovi sklenici zpátky. Opět se uložil do jemných peřin. Sotva tak učinil, opět usnul. Tentokrát spal až do rána.

…

Přesně podle jejich dohody se po dnech strávených u Hannibala vrátili na dva dny k Willovi domů. Will už se nemohl dočkat, až se opět bude moci tulit ke svým psům. Ještě stále se vzpamatovával z minulé noci. Myslel si, že se ztrátou jeho zraku zmizely i všechny jeho problémy. To bohužel byla špatná domněnka. Noční můry ho neustále pronásledovaly. Nebyl v bezpečí a asi ani nikdy nebude.

,,Chceš si promluvit?” zeptal se ho Hannibal.

,,Zatím ne,” zavrtěl Will a snažil se co nejvíce soustředit na uklidňující zvuk motoru.

,,Dobrá tedy,” přikývl Hannibal a položil svou ruku na Willovo stehno, které začal jemně masírovat.

Will neuvěřitelně zčervenal. Rychle sklonil hlavu, aby Hannibal nevěděl, co s ním jeho dotyky dělají.

,,Až se budeš cítit připravený, můžeš mi o všem říct. Nemusíš přede mnou nic skrývat. Víš, že mi můžeš věřit.”

,,Já vím, děkuji.”

Hannibal tedy téma ukončil.

,,Co si přeješ dnes dělat?”

,,Chci se projít se psy. Už dlouho byli doma. A taky bych chtěl zajít rybařit, mám chuť na rybu.”

,,Cokoli si přeješ, Wille. S čím ti budu pomáhat?”

,,Budeš mě muset navést na řeku a dělat mi celou dobu doprovod.”

,,Bude mi potěšením.”

,,Opravdu? Jsou to čtyři hodiny nudného sezení v lodi, zatím co čekáš, až se ti nějaká ryba chytne na návnadu.”

,,Jsem si jistý, že mi to nebude vadit. Jsem velmi trpělivý člověk.”

,,To si ještě povíme,” ušklíbl se Will.

…

Po příjezdu do Willova domu vypustili psy ven a prošli se s nimi lesem. I když byl Will slepý, byl v lese tolikrát, že si přesně pamatoval cestu. Netřeba říkat, že Hannibala jeho orientační smysl naprosto ohromil. Co ho ovšem ještě více ohromilo by klid, který v lese panoval.

,,Měli bychom sem jezdit častěji.”

,,Je tu klid, že jo? Rád tudy chodím. Vždycky na všechno zapomenu a jen si užívám přírodu.”

,,To ano. Rád bych tady kreslil.”

,,Cokoli chceš,” zopakoval Will jeho slova.

,,Děkuju, drahý.”

,,Za co?”

,,Za to, že jsi.”

Než měl Will šanci se zeptat, co přesně tím Hannibal myslel, ocitl se zády u stromu.

,,Hannibale, co-”

Hannibal ho začal hladově líbat. Will se zmohl na pouhé přikývnutí, než své ruce položil na Hannibalova ramena. Po velmi dlouhé chvíli se Hannibal odtáhl a spokojeně si olízl rty.

,,Večer budeme pokračovat,” zašeptal Willovi svůdně do ucha, než ho chytl za ruku a pokračoval s ním v procházce.

Ušli asi dva kilometry, než se vrátili zpět domů. Hannibal začal připravovat oběd. Díky bohu mu Will přiznal, že v jeho domě zřejmě nebude nic k jídlu, takže mohl donést své suroviny. Vzal toho tolik, že by jim to vystačilo na celý týden. Kdyby o tom Will věděl, nejspíš by se zděsil nad tím, kolik za ně dva Hannibal utrácí peněz.

Will to ovšem neviděl, takže Hannibal mohl vařit, co chtěl, a dokonce přidávat i své tajné ingredience, které pocházeli z opravdu špatných zvířat.

Will ani o tomto nevěděl. Nyní seděl v obýváku a hrál si se svou rodinkou. Dva z jeho psů si ovšem našli cestu do kuchyně, sedli si vedle Hannibala a nechali se krmit odřezky z masa, které Hannibal právě krájel.  Byli lepší a důslednější než odpadkový koš a Hannibal opravdu přemýšlel nad tím, jestli si je k sobě nenastěhuje i s Willem. Byli tím nejlepším na úklid důkazů, zatím co Will mu poskytoval pevné alibi. Byla to perfektní kombinace.

,,Drahý, oběd je hotový,” zavolal na Willa a začal nandávat jídlo na talířky.

Will se brzy dostavil do kuchyně a sedl si ke stolu na své místo.

,,Dobrou chuť,” popřál mu Hannibal.

,,Děkuju, tobě taky.”

…

Chesapeakský rozparovač si zřejmě nedal pokoj. To přesně si mysleli všichni, když stáli u další oběti Rozparovače.

,,To snad není možné, tento týden už je to pátá oběť,” nadával Jack.

,,Zřejmě se nudí,” řekl Jimmy.

,,Nebo má v práci dovolenou,” řekl Brian.

,,A nebo má hlad,” dodala Beverly a vysloužila si od Jacka naštvaný pohled. ,,No co? Will už dávno konstatoval, že Rozparovač je kanibal. A s tím počtem obětí a orgánů, které si vzal, je jasné, že si tvoří zásoby. Pak je tu taky možnost, že tě chce naštvat.”

,,Vysmívá se nám! Vysmívá se nám všem!” vybuchl Jack.

,,Takže jsme opět u toho, že ví, co se Willovi stalo a využívá toho ve svůj prospěch,” povzdychl si Brian.

,,Kdybyste byli co k čemu, přemluvili byste Willa, aby nám pomohl.”

,,Už jsme ti to říkali, Jacku. Nebudeme vodit našeho kamaráda do nebezpečí. Navíc Will sám řekl, že už toho má dost. Chtěl jsi, aby nám pomáhal, a podívej se, jak to dopadlo. Je slepý, Jacku! A to je něco, co ani doktoři nespraví,” zakřičela na něj Beverly a zaryla nehty do foťáku, který právě držela v rukách.

,,Tak nám mohl asistovat aspoň Lecter.”

,,Lecter se teď stará o Willa, nemá čas nám pomáhat. Navíc ani jeden z nás není tak šílený, abychom se ho pokusili k něčemu přinutit,” řekl Jimmy.

,,Teď jde ale o životy nevinných lidí, nejen o Willa.”

,,Vážně? A co když ho má Rozparovač v plánu zabít? Nevíme, co má ten týpek v plánu a rozhodně není moudré si myslet, že na Willa kompletně zapomněl.”

,,Hm, pojedu za Willem a Lecterem a promluvím si s nimi.”

,,Jenže oni nejsou v Baltimore.”

,,Cože?! A kde tedy jsou?”

,,Jeli k Willovi domů. A radši bych tam nejezdil. Naštvat je není dobrý nápad ve tvé situaci.”

,,Nikdo se na tvůj názor neptá Prici!”

,,A nikoho zase nezajímají tvoje názory!” bránil Brian svého milence. ,,Will je pryč a Lecter se k nám nepřidá. Přestaň s tím, tohle musíme vyřešit sami.”

,,Jestli kvůli nim zemře další člověk, pošlu je za mříže!”

,,To bych nedělala, Lecter má nejlepšího advokáta v zemi. Lepšího už neseženeš,” podotkla Beverly.

Jack jen nafouknul tváře a odkráčel pryč. Beverly s Jimmym a Brianem se jen pochechtávali.

,,Měli bychom je varovat?”

,,Nejspíš jo, Will si tohle nezaslouží. A tu slepotu už vůbec ne.”

,,Na druhou stranu to má jedno pozitivum.”

,,Jo a jaké?”

,,Je uvězněn v jednom domě s velmi sexy doktorem. Myslím si, že mohl skončit hůř.”

,,To rozhodně mohl.”

…

Hannibal rozhodně musel změnit svůj názor. Rybaření bylo tak příšerně nudné! Byl velmi trpělivý člověk, ale když sám lovil, po dlouhé době trpělivosti přišel konečně čas napadnout svou oběť. Ten čas jej naplnil adrenalinem a celé jeho tělo pak bylo spokojeno.

Rybaření ovšem bylo o ničem. Šance, že něco chytí, byla vcelku malá. Navíc se nic nedělo a Hannibal jen velmi těžko mohl cítit adrenalin ve svých žilách. Mohl přísahat, že toto byl jeden z nejnudnějších okamžiků jeho života.

Jediné, co dělalo celou tuhle tirádu opravdu zajímavé, byl Will. Ten byl tak šťastný, že může opět rybařit. Neustále se usmíval a jeho hlas neuvěřitelně zněžněl. Vyprávěl Hannibalovi všechno, co o rybaření věděl. Popsal mu všechny ryby, které v těchto vodách žily.

A pak konečně něco zatahalo za Willův prut a společnými silami, vytáhli první rybu.

,,Je pěkně těžká. Dnešní večeři už máme zajištěnou.”

,,To ano. Kolik jich chceš ještě chytit?”

,,Ještě pár. Kdo ví, kdy se opět k rybaření dostanu. Chci si to užít. Doufám, že ti to nevadí.”

Hannibal se kousnul do rtu a nechal svůj úsměv opadnout.    

,,Ale ne, vůbec. Jsem rád, že jsi šťastný.”

Will opět zčervenal a donutil tak Hannibala k spokojenému úsměvu, který ovšem vydržel jen krátce.

,,Nebude ti vadit, když tady budeme až do šesti?”

,,Ne vůbec.”

,,Skvěle.”

Hannibal pohlédl na hodinky. Do konce jeho utrpení zbývalo tři a půl hodiny.

,,Tak to aby dnešní večeře za to opravdu stála,” pomyslel si Hannibal a unaveně si protřel oči.