Relax

26.06.2021 20:00

 

A/N: Snažila jsem se napsat delší verzi povídky Relax z minulého adventního kalendáře, ale moc mi to nevyšlo. přiznám se, že pár Aziraphale/Crowley mi dělá na psaní snad největší problémy a přitom v seriálu jsou to prakticky manželé. Tak tady aspoň o něco málo delší verze Relaxu. 

 

Na světě panoval pro jednou klid a mír a Aziraphale si toho užíval plnými doušky. Se sklenkou vína v jedné ruce a s knihou v té druhé mohl konečně odpočívat. Kdyby ho někdo viděl z dálky, nepomyslel by si, že je na jeho pohodovém večeru cokoli zvláštního, tedy dokud by nepohlédl na jeho krk.

 

Kolem Aziraphalova krku byl omotaný černý had. Spokojeně se ohříval na Aziraphalově těle a jen čas od času se lehce stáhnul, aby andělovi připomněl, že je stále s ním. 

 

Aziraphale ho vždy lehce pohladil po hlavě - Crowley si sice stěžoval, že nebyl pes, ale Aziraphale věděl, jak moc Crowley jeho doteky miloval.

 

Minuty ubíhaly, Aziraphale otáčel stránky, až nakonec knihu dočetl. Jemně ji položil na stolek vedle něj, dopil poslední zbytky vína a začal se plně věnovat Crowleymu. Něžně ho hladil, dokud se z hada nepřeměnil zpět do své lidské podoby. 

 

Crowley se spokojeně protáhl a políbil svého andílka na tvář. Užíval si ruměnec, který se objevil na andělově tváři.

 

,,Jaká byla kniha?” zeptal se, i když ho odpověď moc nezajímala. Nikdy nepochopil Aziraphalovu obsesi s knihami, ale nemohl popřít, že knihy k jeho andělovi neodmyslitelně patřily. Stejně jako on patřil k němu. Navíc miloval večery jako tyto, kdy spolu mohli takto být a jen tiše existovat bez problémů a válek.

 

,,Skvělá,” odpověděl Aziraphale a pročísl mu jednou rukou vlasy a Crowley se k němu téměř jako kočka přitulil ještě více.

 

,,Věnuješ mi tedy teď trochu času?” zeptal se a pokynul hlavou směrem k ložnici, kde na ně čekala jejich velká pohodlná postel.

 

Aziraphale zrudl, ale ani na jeden okamžik se nerozmýšlel. Vstal a následoval Crowleyho. 

 

Crowley ho vzal za ruku a dovedl ho do ložnice, kde ho opatrně zatlačil na postel a sedl si na něj. Aziraphale ho pohladil po stehnech, než ho chytl za bundu a přitlačil ho ještě více k sobě. Jejich rty se k sobě přiblížily a na chvíli se jeden druhému jen dívali do očí. Crowley to nakonec nevydržel a spojil jejich rty.

 

Vyměňovali si krátké polibky a tulili se k sobě, jako by se snažili, aby jejich těla splynula v jedno. 

 

,,Crowley,” usmál se Aziraphale a pohladil ho po tváří.

 

A Crowley se nikdy předtím necítil tak důležitý jako v této chvíli. Jeho celý svět, důvod jeho existence ležel pod ním. A Crowley by zabil každého, kdo by ho chtěl o jeho anděla připravit.